dárce buoh miluje.“ O tom máme příklad na jednom pohanu, jemuž diechu Kornelius, jenž chudým velmě pomáháše a apoštoly u sebe chováše a krmieše, a proto jest sobě obdržal božie přiezen. Takéž ktož chtě božie přiezen mieti, musí božieho kázanie rád poslúchati a chudým z svého zbožie rád pomáhati. Třetie božie znamenie přiezni jest, ktyž kto rád trpí vše protivenstvie pro buoh, jako sú byli svatí mučedlníći a boží apoštolové, kteříž radostní diechu na muky pro božie jmě, a proto sú boží přiezen obdržali, neb jim syn boží pověděl a řka: „Pravi vám, mým přátelóm, abyšte sě nebáli těch, ješto mohú vaše ělo mučiti.“ A ta tři znamenie měl na sobě svatý Barnabáš.
Prvé, že rád božieho slova poslúchal. Jako sě čte o něm z dobrověstvie, točiž čtenie svatého Matějě vždy u sebe nosieše, a to na nemocné kladieše a tím jě uzdravováše a mrtvé křiesieše.
Druhé rád svým svú almužnu chudým dával, prodav svú dědinu a svój vešken statek, dal na pokrm svatým apoštolóm.
Třetie, že mnohé protivenstvie pro buoh trpěl a dal svój život na smrt. Jakož sě čte o něm, když svatý Barnabáš uzře náhle lidi běhajíće po městu, ženy i muže a své hody v chrámě válejíce, uzřev takú nečest, poče kléti ten chrám a ten vešken sě chrám oboři a mnoho lidí zbi. Tehdy popadše jej Židé, velmě zbichu a provaz jemu na hrdlo vdiechu a vyvedechu jej z města a na rozhraní jej vržiechu. A anjelé vzemše jeho duši, do králevstvie nebeského ji donesechu, a tak jest byl boží přietel a svatého Pavla tovařiš a služebník apoštolský a syna božieho učedlník. Prosme jeho, ať nám uprosí boží milost a potom nebeské královstvie. Jehož mně i vám etc.cizojazyčný text
Sermo Viti etc.cizojazyčný text
Iustorum anime in manu Dei sunt, et non tanget illos tormentum malicie.cizojazyčný text Tato slova píše Šalomuon na čest a na chválu svatému Vítu a jeho tovařišóm a řka: „Duše spravedlivých jsú u božie ruce a nedotkne sě jich mučenie zlosti,“ neb mnohé věci jsú, ješto člověku překážejí, aby nešel na boží službu. Prvé svět odtahuje lidi od božie služby mnohú ctí a dóstojenstvím, kteréž zde dává lidem, aby nepřišli do nebeské radosti. Druhé tělo odtahuje člověka rozkošemi, aby zapomanul rozkošě nebeské. Třetie diábel odtahuje lidi od božie chvály pro velikú závist, že závidí člověku, aby nedošel toho miesta nebeského, kteréž jest on ztratil svú pýchú. A proto čím jest horší člověk, tím jeho méne črté lákají, neb jě již má po své vóli, proto o nich ničs netbá, ale dobří sú poklad boží, a proto jich velmě láká a hospodin dobrých ostřiehá. Jakož jest pověděl Šalomún „duše spravedlivé“ etc.cizojazyčný text V těch sloviech máme trojí věc znamenati. Prvé těchto svatá spravedlnost, když die „dušě spravedlných“. Druhé bezpečnost, když die „u božie ruce jsú“. Třetie jich radost, když die, že „se jich nedotkne žádná bolest“.
O prvém máme znamenati, že svatý Vít a svatý Modest, jeho učedlník, a Krestenćie jeho pěstúnka nazváni jsú spravedlní pro čtveru věc. Prvé, že sú spravedlnost milovali, jakož buoh kázal po králi Šalomúnovi a řka: „Milujte spravedlnost, kteří súdíte zemi, a ta spravedlnost jest nazvána svatost, pro niž sú oni svati.“ Druhé nazváni sú spravedlní, že sú spravedlnost lidem kázali a držeti učili. Jakož praví svatý David: „Zvěstovaly sú nebesa, točiž svatí, spravedlnost boží.“ Třetie, že sú spravedlnost činili, jakož praví svatý Pavel: „Svatí svú věrú přemohli králevstva a činili sú spravedlnost.“ Čtvrté, že sú jie bránili do své smrti a o ni sú bojovali.
Prvé že svatý Vít s tovařistvem svým milovali jsú spravedlnost. Čte sě o něm, když
