[202v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcemilost boží viděli, však abychte poznali, že jest on pravý[3303]pravý: p(ra)wyg buoh, poprosím jeho, aby jim ráčil zdravie dáti.“ A hned ta všechna těla vstachu a svatý Jiří káza sě jim křstíti. Tehda ti králové a jiní mnozí lidé ten div uzřevše, u boha uvěřichu a mnozí sě hned pokřtichu. Opět jej sám buoh učstil, že jeho v žaláři navščievil a ten hřebík, kteříž jemu byl skrze hlavu probit, vyňal a uzdravil jej a u vieře jeho potvrdil. Také učstil jej buoh, že jej uslyšal v jeho prosbě, že když jej chtiechu stieti, tehdy klek i zvola k hospodinu a řka: „Mój milý pane Jezukriste, prosím tebe, aby mú duši přijal k svéj milosti, a ktož bude pamatovati mé muky a mne nazývati[3304]nazývati: nazyewaty, aby jej ráčil uslyšati.“ Tehda hned hlas z nebes jemu vece: „Ó, mój milý sluho, ve všem si uslyšán.“ A tak stěchu jemu jeho svatú hlavu a duši vzechu svatí anjelé i neséchu ji do nebeského[3305]nebeského: nebe královstvie[3306]královstvie: kralowſt. Jehož nám etc.cizojazyčný text
Adalberticizojazyčný text
Vidi alterum angelum descendentem de celo amictum nube, et iris in capite eius, et facies eius sicut sol.cizojazyčný text[3307]Ap 10,1 Tato slova píše svatý Jan v Tajnici a řka: „Viděl sem druhého anjela sstúpivše[3308]sstúpivše: ſſtupywſſye s nebes, oděného oblakem, a duha na jeho hlavě a tvář jeho jako slunce.“ V těch sloviech máme trojí[3309]trojí: troy věc znamenati o svatém Vojtěchu. Najprvé jeho svatý život, že jej nazývá[3310]nazývá: nazyewa anjelem. Druhé jeho odplatu, kteráž sě skrze duhu znamenává. Třetie jeho milost, kterúž nám [b]označení sloupcedává, jako slunce světlost.
O prvém znamenajte, že svatý Vojtěch přirovnává sě k anjelu pro trojí[3311]trojí: troy věc. Najprvé, jakož anjel jest čistého přirozenie a nikdy nehřeší ani muož hřešiti. Druhé, že anjel jest boží posel, že zvěstuje lidem boží poselstvie. Takéž svatý Vojtěch čistotu držal na svém těle do svéj smrti a zvěstoval lidem božie slovo a obraňuje nás od našich nepřátel. První anjel českéj země byl svatý Václav a druhý svatý Vojtěch, ta sta dva českú zemi osvietila a bránie jie a opravují[3312]opravují: op(ra)wgy ji. Jakož sě čte o nem, že byl z Libice rodem, syn Slavníkóv, a jeho mátě slula Střezimila, i chtěli jej k světu obrátiti, ale buoh jej nemocí navščievil. Ani bojiece sě, by neumřel, obětovachu jej svatéj královně, a hned by zdráv. I dachu jej do školy, a žáčkové, hrajíce s ním, z klamu postrčichu jím na jednu děvečku, a on hned poče plakati. I otázachu jeho: „Proč pláčeš?“ An vece a řka: „Nebo sem již ztratil své panenstvo a čistotu, kterúž jsem slíbil bohu a svatéj Mařie.“ Málo jest takých Vojtěchuo, ješto by čistotu držali. Na znamenie jeho velikéj čistoty čte sě o nem, že když bieše zabit svatý Vojtěch, tehdy jeden pústeník uzře, ano dvě prostěradle byli anjelé s nebes snesli i obinuchu v ní duši jeho i vzechu ji do nebes, protože jest anjelský život vedl čistoty chovajě. Nebo v těle býti, protiv tělu čistotu jmieti nenie lidský život, ale anjelský, protož jest
