umučenie, že, také muky trpěv, jediného lotra k sobě obrátil. Také jest plakal pro své apoštoly, že sú sě rozběhli a jemu nevěřili, že jedva možieše oči otvierati, když matku svatému Janu porúčieše. Dnes také plakal svatý Petr, vyšed z dvora biskupova. Také plakali sú všichni apoštolové, slyšiece jeho nevinné muky. Plakalo také všichno peklo, bojě sě syna božieho. Plakaly sú jeho také panny i panie jeruzalémské, jdúce za ním na rozhranie, želejíce takého lékaře na smrt nevinně jdúc a umierajíce dobrovolně za ny.
Také jest plakalo božie stvořenie, že slunce sě rozčrvenalo a proměnilo. Také dolejšie stvořenie, že sě země třásla a skalé sě pukalo a opony sě ztrhaly a hrobové sě otvierali a mrtví vstávali. Také dnes pláčí zvonové, že jimi nezvonie jako jindy. Také pláčí oltářové, že sú obnaženi. Pláčí také kněžie a žáci, takže dnes boží pláč zpievají podlé proroka Jeremiášě, ale nad ty nade všechny plakala jest najviec svatá Maří, neb ty všichny rány, kteréž jest syn boží trpěl na svém těle, ty jest ona trpěla na svém srdci, a tak jest srdečně plakala, že ijedna mátě neplakala jest tak svého syna, nebo měla jest jediného syna a duchem svatým jej počala a toho viděla uplvaného a mučeného. Nebo každá matka želé svého syna, když uslyší, že jest umřel, ješče viece želé, když jest zlú smrtí sšel. A najviece želé, když před sebú jej uzří, ano jej mučie a bijí a ranie a zabíjejí. A čsož pak svatá Maří želela jest svého syna, vidúci jej na kříži rozbitého a velmě umučeného a na kříži umřelého, a najviec, že nemohla jemu pomoci ani napojiti ani přiodieti ani jeho rán uvázati ani jemu čím poslúžiti ani měla kteréj pomoci, neb sú sě byli všichni apoštolé rozběhli a jejie známí zdaleka stáchu, ana sama pod křiežem stáše, ano čtyřie potokové z něho tekú, objemši kříž i vece a řkúci: „Ó, běda mně, nebožičce, že takú žalost na svém synu vidím. Ó, milé panie, proste boha, abychte takéj žalosti nad svými syny nevídaly.“ A vzhlédši naň i vece: „Ó, milý, synu, kde jest ta radost, ješto mi anjel zvěstoval, komu mě ostavíš, komu mě poručíš, mój milý synu?“ A syn boží ničs k tomu neodpovědě. A svatá Maří vece: „Ó, mój drahý synu, promluv ke mně jedinú, nebť již nemohu státi velikú žalostí.“ A tu hned sěde a poče sě o zemi bíti. Tehdy syn boží, otevřev svoje oči, vece jie: „Má milá matko, toť svatý Jan bude miesto mne.“ A svatému Janu vece: „Onať bude matka tvá.“ A vzhléd na pocestné lidi, vece a řka: Ó, vy všichni, jenž jdete po cestě, vezřete na mě a hleďte, jest li která bolest na svěće jako má muka.“ A zvolav k bohu i pusti duši. Tehdy jeden rytieř ménem Longinus prokla jemu bok kopím. I vece jemu svatá Maří: „Ó, čso činíte nad ním i nade mnú, že již mrtvého mučíte?“ A hned poče vše stvořenie želeti krále nebeského. A Židé poběžechu do města, rujíce sě za své hlavy, v domiech
