ode všeho zlého. Také máme jej chváliti na každý rok a na každý měsiec a na každý den. A prosme jeho milosti, ať nám dá všě dobré a podtvrdí nás ve všie spravedlnosti a zbaví ny všeho zlého, a potom, aby přijal našě dušě do královstvie nebeského, jehož mně i vám dopomáhaj etc.cizojazyčný text
Sermo de corpore Christicizojazyčný text
Homo quidam fecit cenam magnam, et vocavit multos.cizojazyčný text Dnes máme slavný den a duostojný svatého božieho těla, ješto nám syn buoží, král nebeský, ostavil na temto světě miesto sebe našim dušem na spasenie, kteréž jest byl dal svým apoštolóm na večeři u Veliký čtvrtek stvořené z chleba a řka: „To čiňte pro mú pamět, ktož to uzříte, jako bychte mě samého uzřeli, když mé tělo přijímáte, učiňte, jako bychte mně samému učinili.“ A protože u Veliký čtvrtek nemóžem tak učiniti ani chváliti buožieho těla, jakož by toho dóstojno bylo pro pašijě a pro buožie umučenie, protož vida to svatý Urban papež ustavil jest tento den první čtvrtek po svatéj trojići buohu na čest a na chválu a jeho svatému tělu, abychom to nahradili, čso sme u puosće zameškali, že mnozí jsú přijímali buožie tělo u Veliký pátek neduostojně a nenábožně ani sú jeho tak učstili, jakž by na to slušalo. Protož dnes máme jě učstiti svými dobrými skutky a za to máme krásné koláče od svatého Urbana, ktož příde na mši neb na jitřní neb na nešpor přes ćelý ochtáv, ten bude mieti sto dní odpustka od každé mšě a od menších hodin čtyřidćeti dní. Protož sám král nebeský zuove nás k svému stolu, a to píše svatý Lukáš a řka: „Jeden člověk učinil večeři velikú a pozval mnohých.“ Ten člověk jest syn buoží, jenž jest přijal pro ny člověčenstvie na sě a učinil jest večeři svým křesťanóm, točiž svaté obcovánie, aby s ním obcovali a za jeho stolem jedli a přijímali jeho svaté tělo a pili jeho svatú krev, ješto jest prolita za ny. A na tu večeři zval jest mnohé, ale ne všechny, než jedno dóstojné a nábožné a pokorné.
V těch sloviech máme trojí věc znamenati. Prvé velikú buožie pokoru, že sě člověkem nazývá, a jsa buoh mocný a král nebeský. Druhé jeho ščedrost, že učinil velikú večeři. Třetie božie milosrdenstvie, že ráčil pozvati mnohých.
O prvém máme znamenati, že syn buoží měl čtveru pokoru na sobě. Prvú na svém narození, že, jsa buoh mocný a svrchní, však sě tak velmě ponížil, že sě učinil velmě malým děťátkem, a jsa bohatý, narodil sě v chudobě, jsa radost anjelská, přišel v žalosti, jsa světlost nebeská, narodil sě ve tmě, jsa král všeho světa, však jedinú rúškú byl obinut a na seně v jesličkách byl položen. Druhú pokoru měl na přebývanie, že přebýval mezi lidmi velmě pokorně, jim posluhujě a svým apoštolóm nohy umývajě, a to byla veliká pokora. Třetí měl pokoru nepřetrpenú, že čso jemu láli, čso sú jemu Židé přimlúvali a mnohé protivenstvie činili, však to všě přetrpěl a míle to přehověl. Čtvrtú pokoru měl na umučení, že sě pro ny dal diáblu pokúšěti a Židóm mučiti a na kříži rozbiti i zabiti, a to všě pro ny. Ó, milý hospodine, jakús ty měl pokoru, že, jsa tak mocný buoh, nemocné uzdravujě, mrtvé křiesě, však sě tak velmě ponížil, žes sě člověkem nazval. A to pro trojí věc jest učinil.
Prvé proto, aby každý člověk rád jemu slúžil a chválil jej bez přestánie. Druhý máme příklad, abychom sě vždychny ponižovali a proti buohu i proti lidem pokorni byli. Třetí, aby svým člověčstvím učinil ny všechny účastny svého božstvie, prosme jeho, ať nám dá pokoru na našě srdce.
O druhém
