ana zastavujíći rúcho a prsteny a šlojieře a jiné klenoty, aby chudé ku pochování připravila. A sama šila košile chudým a čsož koli měla, to vše chudým rozdávala.
Pátý slúp byl múdrost, že jest mu drze slúžila, svému spasiteli, a svú smrt zvěděla. Neb když jejie mistr byl nemocen i otázal jie: „Koho budeš mieti mistra po mně?“ Ana vece: „Ižádného, jedno tě, nebo dřéve umru nežli ty.“ A to sě vše stalo.
Šestý slúp byl bázen boží, jenž jest měla. Jakož sě čte, že třetí den před svú smrtí káza vyníti od sebe všie čeledi. A když jie otázachu, proč to činí, odpovědě řkúći: „Mám na hrozný súd jíti a tu sě mám všeho zpraviti, čsož budú na mě žalovati.“ Zajisté, ktož by na to pamět měl, ten by málo hřešil.
Sedmý slúp byl jejie náboženstvie, kteréž měla na svéj smrti. Jakož sě čte, když ješče u pěti letiech byla, hned ráda na boží službu do kostela chodila a vždy klečela. A kteréhož dne zaspala, kázala sě bíti dievkám. A když byla před smrtí od súmraku až do puolnoci, hned svatá Alžběta poče sě radovati v náboženství a řkúc: „Již hodina sě přibližuje, v niež jest dievka syna porodila.“ A tu poručivši sě hospodinu, pusti duši a hned uslyšachu hlasy anjelskej, ani s velikú radostí nesú duši do královstvie nebeského. A posazena jest na božie pravići jako králevna mocná a milostivá. Prosmy, ať za nás oroduje před bohem etc.cizojazyčný text
Cecilie etc.cizojazyčný text
Dominus omnium dilexit eam.cizojazyčný text Tato slova píše múdrý Šalomún a řka: „Pán všeho světa miloval ji.“ V těch sloviech máme znamenati trojí věc. Prvé kto miluje, druhé koho miluje, třetie proč miluje.
O prvém znamenajme, že sám buoh, Jezus Kristus, miluje, jenž jest ženich šlechetný a věrný. Zajisté šlechetný, neb ižádného nenie šlechetnějšieho po otci, jenž jest počátek i skonánie šlechetnosti, skroze nen králi kralijí. A ten dává každému, čsož ráčí. Také po mateři rodu velikého, jakož praví svatý Anzhelm: „Ižádný nenie věcší než král nebeský, jenž jest učinil matku ciesařovu anjelskú.“ Opět ižádný nenie věrnější a zajisté velíme jest věrný, že svéj choti, duši křesťanskéj, nikdy neostane, jedno leč by ona jeho ostala, ale on každé jest věrný. Jakož sě čte o jedné panie, jiež diechu Marcia, ta svého mužě tak velímě milováše, že oblekši sě v oděnie, jela za ním do boje, tu chtieći muže brániti, zabita jest sama podlé něho. Ó, málo jest takých žen nalezeno nynie.
O druhém znamenajte, že miluje svatú Cecilii, chot svú, nebo šesterý lid miluje hospodin. Prvé ty, ješto božieho slova poslúchají a chovají. Jakož sám praví: „Ktož mě miluje a mé řeči chová, k tomu přídem jako k svému milému.“ Druzí sú, ješto boží slovo káží. Jakož praví svatý Řehoř: „Žádného buoh viece nemiluje, než toho, ktož svým kázaním mnoho lidí na vieru obrátí. Třetí sú čistoty chovajíce. Jakož syn boží nazývá svatého Jana evanjelistu svým milým pro pravú čistotu, a to na znamenie ráčil sě naroditi z čisté dievky. Jako jednorožec, líté zvieře velmě miluje dievku a u dievky na lóně usne a okrotne. Čtvrtí sú radost toho světa potupujíćí a proti hřiechóm bojijíce. Jakož sám buoh praví: „Jakuba sem miloval, jenž bojije protiv rozkoši svěcskéj.“ A ktož svět přemóž a své tělo. Pátí jsú, ješto sě modlé bohu v náboženství. Šestí jsú, ješto pro buoh svú krev prolévají. Jakož praví svatý David: „Předrahá smrt
