rač svú milost učiniti, rač jim málo pohověti, mámť jednoho sluhu, jenž po všem světu bude kázati a učinie lidé po tvé vóli.“ A syn buoží jie vece: „Matko, čsož prosíš, já to chti rád učiniti, ukaž mi svého sluhu.“ A ona jemu ukáza svatého Dominika, vzhléd naň syn boží, zajisté dobyt jest a podobný k tomu kázaní, a jáť jemu přižehnávám mého slova kázanie po všem světu, a čsož jest již on s svými bratřími dovedl duší do nebes, toť jest to drahé pole plno kvietí, z něhož panny rády činie sobě věnce drahé. Blaze jemu, ktož bude mieti v svém věnci fiolu pokory buožie milosti, tiť bezpečně pójdú do nebeského tance, točiž do radosti nebeské, jiežto mně i vám dopomáhaj etc.cizojazyčný text
Barnabe apostolicizojazyčný text
Vos amici mei estis, si feceritis que precipio vobis.cizojazyčný text Tato slova píše svatý Jan, a ta jest pověděl sám král nebeský svým apoštolóm a řka: „Vy jste moji přítelé, ač učiníte, čsož vám přikazuji.“ Neb v Starém zákoně byl král nebeský přikázal po Mojžíšovi, aby jej lidé milovali a přietelstva sobě buožieho dobývali. A když to nebieše, sám buoh sstúpil na svět a mnoho dobrého lidem učinil a, slibujě jim věčnú radost, dobi sobě mnohých přátel. Najprvé apoštoluo, z nich jest byl jeden svatý Barnabáš, jehož dnes my hod čstímy. Také jest učil, kterak by oni božie přiezni dobyli, a řka „vy ste moji přietelé.“ Na tom móžem znamenati velikú boží dobrotu, neb nenie divu, když chudý hledá přiezni u bohatého, že jeho potřebuje. Ale když buoh jsa bohatý, jenž má všechny poklady v svú rukú a dává jě, komuž ráčí, nepotřebuje nás, však hledá přiezni našie. A tomu sě podivi svatý David a vece: „Milý hospodine, čso jest člověk, že tak velmě pomníš naň svú milostí?“ Též svatý Augustin praví: „Přenajmilejší hospodine, čso sem já, že mé přiezni žádáš k sobě, a když tebe nebudu milovati, tehdy sě rozhněváš na mě?“ K tomu odpovědě syn boží slovem svatého Isaiášě: „Každý člověk jako květ a jako seno shnije, v krátkém časi bude z neho črv a hnilost, avšak buoh jest tak milostivý a dobrotivý, že lidskéj přiezni žádá.“ V tých sloviech muožem trojí věc znamenati. Prvé, že vždy máme božie přiezni hledati. Druhé, čím jie máme hledati. Třetí, které sú znamenie ku božie přiezni.
O prvé znamenajte, že pro trojí věc máme božie přiezni hledati. Prvé proto, že jest počestná, neb když jest čest slúžiti králi zemskému, mnohem jest věcší čest slúžiti králi nebeskému. A najvěcšie jest čest býti přietelem božím, jako praví svatý David: „Ó, milý bože, toť jsú přieliš učstěni tvoji přietelé, netolik, že jsú na nebi králové a kniežata mocná, ale také učstěni na všem světě.“ A to vidímy svýma očima, že sě vyššie čest děje tomu prachu nebo kostkám, jako zde božieho přietele najmilejšieho než najvěcšieho kniežete na světě a netoliko božie přiezen jest počestná, ale jest nám velmě užitečná, že všichni svatí usilují na tomto světě, žádajíc božie přiezni, postiece sě mnoho muky trpieće, a to proto činie, že jest jeho přiezen užitečná, neb božím přátelóm všě stvořenie přeje.
Prvé stvořenie nebeské, jakož sú oblaći. Na to máme příklad na svatém Eliášovi, jehož kázaní oblaci jsú poslušni byli, že z sebe nepustili dšče za tři léta a za šest měsiecuo. A opět jedním slovem učinil déšč, a to jest učinilo jedno boží přiezen. Také zemské stvořenie bylo poslušno Mojžiešě, jenž jest slovem moře Črvené rozdělil na dvanáste čéstí, že sú přešli přes moře po sušě boží přítelé
