cěstě. A lidé, jížto jdiechu napřěd, i ti, ješto jdiechu nazad, voláchu a řkúc: „Osanna, točíš chvála buď tobě, synu Davidóv, blažený, jenž k nám jde ve jmě božie!“ Ó, nesčastní Židie, kak jste svój hlas brzo proměnili, dnes jste volali, spasi ny a inhed u pátek řekli ste, ukřižijte jeho! Zdali tomu chcete, aby sě naplnilo Šalomónovo slovo: „Smiech sě s žalostí smiesí a veliká radost s truchlostí.“ Aj dnes jste ho slavně přijeli, potom inhed u pátek hanebně jste ztrýznili i na smrt odsúdili. A když vnide do Jeruzalema, poče sě brojiti všecko město a řkúc: „Kto to jest?“ K tomu rozliční lidé otpověděchu a řkúc: „Toto jest Ježíš, prorok z Nazareta z Galilejské vlasti.“ Tehdy Ježíš všed v chrám boží i vyhnal všecky kupečky z chrámu a měnníkové stoly, točíš těch, ješto penieze měniechu, zpřěvracal.
Tu slušie znamenati, ež mezi znamenitými divy, ješto sě v svatém Čtení o Ježíšovi čtú, to jest vlášče znamenité, ež jest Ježíš dvakrát z chrámu vyhnal kupečky, ješto v chrámě prodáváchu a kupováchu. Neb kakžkoli jsú jindy jeho u potupě jměli, tehdy sě všichni přěd ním vzhrozivše utekli. A kakžkoli jich jest bylo mnoho, však sú sě jemu brániti nesměli, ale sám hospodin jednymi dratvami jako bičíkem všechny vyhnal. A to jest bylo proto, jakžto píše svatý Jan Krysostomus, ež z jeho svaté tváři, a zvlášče z jeho svatú očí pocháziechu jedni divní stkvúcí poprslci, proněžto všichni, kteříž v tu hodinu naň vezřěli, inhed sě velmi vzhroziec, přěd ním utekli. O tom sě tak ve Čtení píše, ež když stoly, na nichžto peniezě měniechu, i s penězi přěvrátil a ovcě
