a holuby a voly prodajné i kupcě z chrámu vyhnal, tehda těm, ješto holuby prodáváchu, řekl: „Odneste toto pryč a nečiňte z domu mého otcě domu kupcového. Neb jest psáno: Dóm mój dóm modlitebný bude nazván. Ale jste z něho učinili jeskyni lotrovú.“ A v tu dobu, kdyš to Ježíš mluvieše, přistúpili k němu slepí, chromí v chrámě, an všecky uzdravováše. To kniežata a starosty židovské uzřevše, an tak veliké divy činí, a uslyševše, ano děti volají: „Tobě, synu Davidovu, čest a chvála,“ z toho sě velmi rozhněvavše, k němu řekli: „Slyšíš li, co tito pravie?“ K nimžto Ježíš vecě: „Slyším. A zda jste nečtli, ež z úst mladých dietek, hospodine, chválu jsi vrchoval?“
Tu slušie znamenati, aby nikte u božiem domu bez pílné potřeby ani mluvil, ani co pósobil, ač nechce odtad bohem vyhnán býti. Neb jest tu řekl hospodin: Dóm mój dóm bude modlitebný nazván, točíš od toho jest boží dóm, aby v něm bohu sě modlili a nic jiného nečinili. A to jest proti těm, ješto v kostele páteř v rucě držiec, nic sě nepomniec, sěm i tam hlédajíc, jiným sě posmievají a často o nepilných věcech pomlúvají. To učiniv Ježíš, posadiv sě tu v chrámě proti škříncě, v niž lidie ofěru kladiechu, poče hlédati, kak lidé, jdúce k tej škříncě, ofěru kladiechu. A mnozí bohatí mnoho v škřínku metáchu. Zatiem mezi jinými přišedši jedna chudá vdovička, uvrhla dva orty, to jest bylo čtvrt peniezě. Tehdy Ježíš pozvav k sobě svých apostolóv, k nim vecě: „Zajisté pravi vám, ež tato chudá vdova viece než všickni jiní položila jest v tuto škřínku, neb všickni jiní proto sú mnoho položili, ež mnoho jmají.
