vrátišta, toho nevědúce, ež král Herodes toho činu hledá, kak by mohl to svaté děťátko zahubiti. Tehda nocí zjevil sě anděl svatému Ozěpovi ve sně, jakžto píše svatý Matěj evanjelista, vystřiehaje jeho a řka: „Vezma děťátko a matku jeho, uteciž do Ejipta, neb Herodes toho hledá, aby to svaté dietě zahubil!“ Z toho sě snu svatý Ozěp probrav, inhed sě vschopil a šed, tu kdež Matka božie otpočíváše, jí ubudiv, toho viděnie sen jiej pověděl. To Matka božie uslyševši, velmi sě za své děťátko užasši, inhed sě vzchopila, svatého Ozěpa ponúcějíc, aby, kakžkoli tma a v noci bylo, s dietětem pryč běžeti pospiešili.
Tu móž každý pomysliti, kak jest to žalostivé bylo, když Matka božie tišě k děťátku Ježíšovi přistúpivši, povzdvihši jeho znenáhla, ano spí, musila s ním v noci pryč jíti. Na tom nám všem jest příklad ostaven, kak sě nám jest u protivenství, i když sě nám dobřě vede, jmieti. Aj toť když sě Syn boží narodil, veliká sě čest jemu zpievaním slavným ote všie říšě nebeské dála, a tu sě jemu pastýři modlili jakžto pravému bohu. A potom osmý den obřězán podlé Starého zákona jakžto každý hřiešný. Potom po některých dnech třie svatí králi přišedše, s velikú ctí přěd ním poklekše, drahé dary jemu ofěrovali a jemu sě jako pravému bohu pomodlili. A když odtad pryč šli, ostalo děťátko Ježíš mezi volkem a oslíkem, jako jiné chudé dietě pláče. Potom v chrámě bohu Otci byl obětován, z něhožto jest byla Matcě božiej radost i veselé, a tuto již velí anděl s ním utéci do Ejipta. A když to sbožný člověk všecko sznamená, již bude uměti, kak sě má na všech svých věcech jmieti.
