Když sě jemu dobřě povede, tiem nepýchati, a když zle, v tom sě bude nerozpakovati, ale vždy bohu děkovati a ot jeho svaté milosti utěšenie čakati.
Znamenaj, kak jest to bylo žalostivé, ež Matka božie jsúci mladichná nemohla dobřě choditi a svatému Ozěpovi pro starost těžko bylo jíti a to děťátko, ješto sta jměla nésti, jedva jest bylo dvú měsiecí vstář. Však jsta musila u velikéj chudobě po neznámých cěstách do daleké, cizie země jíti. A tu sobě příklad vezmi veliké našeho Spasitele pokory, ež moha sě dobřě svým protivníkóm obrániti, radějí chtěl na čas přěd nimi postúpiti a do cizie země daleko sě přěstěžiti.
Jakžto ti, jimžto sú ty vlasti známy, pravie, cěsta z Nazareta do Ejipta jest vzdál, což móž dobrý chodec za dvanádste dní přějíti, ale jima jest bylo snad cěsty se dva měsiecě. A šli jsú přěs tu púšči, přěs pusté lesy a často hospody nenaleznúc, musili na poli do zajitřie ostati. A když do Ejiptské země přišli, podlé dávného proročstvie všecky diáblové modly sě obořily. A tu do jednoho města, ješto slóve Hermopolis, přišedše, sprostný domek sobě najěli a tu jako chudí lidé sedm let bydlili, nic jiného nejmajíce, než což Matka božie svýma svatýma rukama šijíc a vážúc vydělala, z toho jsú měli chudú potřěbu. A když byl Ježíš pět let vstář, sláše jeho často matka svatá do města po poselství, an to s velikú pokorú všecko sdějieše, jsa syn boha Otcě přenajvyššieho, nic sě tiem nestyděl. A často jako jiné děti chleba u matky poprose, ana by byla ráda dala, ale někda nejmějieše, proněžto jeho srdečně litujíc, rozličně, jakž mohla, jej těšila a často také své částky pokrm sama utrpiec, svému
