jednoho znamenitého zjevenie, ež byl jeden bohobojný muž, jenž vláščím srdcem to děťátko miloval, proněžto lituje toho nebeského dietěte, svého jemu oslíka požičil. Ó, přěmilé dietě, ó, králi všemohúcí, kak si pro ny, hřiešné, mnoho pracoval! Proněžto dobřě o tobě David skrzě tvój svatý Duch miesto tebe řekl: „Chudý sem já a u pracovitém diele ot mé mladosti.“
A když tak Matka božie a svatý Ozěp s svatým děťátkem přěs velikú púšči jdiechu, nalezli na púšči svatého Jana Krstitele, an již v svéj mladosti strastný život pro bóh na púšči vede. A chtie tomu jedni mistři, ež jest to ta púščě byla, přěs nižto sú přěšli synové israhelščí jdúce z Ejipta. A odtad jest bliz řěka Jordán, v nížto jest svatý Jan krstil lidí, jížto k němu na púšč přicházěli. A potom, když Ježíš třidcěti let vstář byl, v tejž řěcě pokrstil samého Jezu Krista. Na tej púšči když uzřěl svatý Jan, ano Matka božie a svatý Josef s svatým dietětem jdú, velmi sě obradovav, s pokorným srdcem přěd Jesu Kristem padna, jemu sě, spen rucě, pomodlil. A tu otpočinuvše, syrového nevařeného zelícě pojedli a na to sě vody studené napili. A odtad vstavše, tu svatého Jana ostavivše, přěs tu řěku Jordán přěšedše, přibrali sě k světie Alžbětě, k svatého Jana mateři, a tu sú přěsrdečně mile přijěti. A odtad brali sě do města Nazareta. Tu sě k nim sebrali sestry i rozliční přietelé Matky božie, milé jim vítanie dávajíc a jich sě zdraví radujíc, tuž jsú i ostali bydléc a toho dietěte snažně chovajíc pět let. A ješče i dnes ukazují pútníkóm v tom městě Nazaretě jednu studnici, z niežto Syn boží, Ježíš, za svého dětinstva kotlíkem vody načieraje, svéj matcě nosil,
