drahým neokrášený, ale buoh v tělesenství pravý, jemužto miesto ložě měkkého jsú jěsle hrubé, miesto opon střěchy sprostné! Proněžto sě velmi divím, ež srdečnýma očima hlédajě, vizi jeho v sprostných plenách, a všeho světa tváři sě jeho bojie, vizi jeho v jeslech chuda ležiece, a v nebeských sieních kralijíc.“ K tomu také praví svatý Bernart: „Co činíte, vy třie milí králi? Co tiem mieníte, ež vidúc děťátko prsi ssúce, přěd ním padáte?“ K tomu věhlasně svatý Hilarius otpoviedá a řka: „Nediv sě tomu, že dievka jest porodila, ale buoh porozenie zpósobil. Děťátko pláče a nebeských duchóv zástupové jemu na čest slaviece zpievají.“ Tu také svatý Řehoř praví: „Ó, milí králi, jehožto ste veleslavenstvie tu očima neviděli, to jste silnú věrú ohradili, zlato jakžto pravému králi ofěrovavše! Kde jste králová znamenie viděli, kde sien králová dóstojná, kde stól králový, kde kniežat a rytieřóv a rozličných lidí množstvie jste viděli? Jediné miesto sieni chlév, miesto králového stola jěsle, miesto množstvie lidí jediný Josef a jeho milá matka Maria.“ Avšakž, jakž praví svatý otec Hilarius, proto sě tvého božstvie všemohučenstvie nic neumnievá, když o tvém tělesenství svatá cierkev káže i zpievá.
A nadto chtěl li by kto vzvěděti, proč jsú tito třie králi také dary přěd Jesu Krista nesli, k tomu světí otpoviedají, a zvlášče svatý Remigius praví, ež byl obyčej z dávných časóv, aby nikte pohostinu přída, před buoh a přěd krále z prázdnýma rukama nepřichodil, ale někaký libý dar nesa všel. A také pro vnitřní jich pravé viery rozum sú ty dary ofěrovali, aby skrzě to všemu světu rozuměti
