jsú, muši býti.“ Jehožto slovu oni jsú nerozuměli. Tehda jeho matka k němu vecě: „Synu milý, vrať sě s námi domóv.“ K nížto Ježíš vecě: „Matko milá, já to rád učini, co vám libo.“ A tak vstav, s nimi vrátil sě do jich domku do města Nazareta. A tu bydlil pod jich poslušenstvím jsa poddán. A tak s nima bydle v jich poslušenství, jakžto praví svaté Čtenie: „To svaté dietě prospieváše u věku i u múdrosti před bohem i přěd lidmi.“
Od toho času nic sě v svatém Písmě nečte, by které divy činil až do třidcátého léta. Avšak tu slušie znamenati, ež těch časóv nic nečině, veliké věci činil, neb, což jest při něm bylo i při jeho svatých skutciech, nic jest naprázdno nebylo. Neb jakž jsú jeho přěsvatí skutci u vnitřniem rozumu divně sě světu skazovali ve nraviech, u pravedlnosti i v jeho svatém mluvení, takež jsú sě na čas skazovali v jeho svatém tajení a mlčení. Nalézámy to v jednom kakžkoli v nepotvrzeném čtení, ježto v obyčěji za mladu Ježíš mějieše, ež tišě vstana, ot lidí sě vzdaloval a v jisté hodiny do božieho domu šel a tu na modlitvách poklekna, s bohem Otcem v svéj tajnici pomluvu jměl. Pakli jsú tu lidie byli, s pokorú všěch nížě sě postavil. A potom po některéj hodině opět sě domóv vrátil a tu svéj miléj matcě a svému pěstúnovi, svatému Ozěpovi, posluhováše.
Zatiem rozliční lidie vídajíce toho tak nádobného mládenečka, an sě k nižádnému světskému řemeslu nevede, jen v svéj tichosti pokorně chodí, tomu sě diviece, o něm pomlúváchu mezi sebú a takto řkúce: „I co z tohoto mladečka bude, an sě ani učí, ani sě k čemu vede?“ Tuto již rozuměti
