přěkážky i nesnáze, až i doplynuchu k břehu královstvie trojánského a přistachu na tom přistavadle, ješto slove Snigeum.
A když tu přistachu, slunce táhnieše k západu. A proto kázachu kotvy uvrci do moře, aby lodie pevnějie se ustanovily. A když se tmy po světě rozprostrú v prvniem súmraku, kdyžto měsiec s malým světlem vynikášě od východu slunečného a když svým během bude povýšen, světlem zajatým nebo pójčeným činí den jalový, a tak tiem světlem popuzeni jsúce Řekové, hodným zpuosobem vystúpichu z lodí na zemi. A to jim bylo snadno učiniti, poňavadž jsú nalezli břehy bez stráže. A tak vyvedechu koně své i oděnie i bran vynesechu, na zemi stany své zdvižechu a ponocné stráže sobě se všech stran osadichu.
A když slunce na obličej země vynide i by jasný den, tehdy král Peleus vzkáza králóm a vévodám a zvláště Jasonovi a Herkulešovi, aby k němu do jeho stanu přišli. A když přijidechu i by posazen každý na svém hodném miestě, tehdy král Peleus k nim takto promluvi, učiniv rukú mlčenie: „Ó, mužie veliké udatnosti, zřětedlný okrslek zemský znáť moci vaše. Nikdyť slýcháno nenie, na kohož byšte vy vložili moci své, by ten vítězstvie obdržal. Protož nespravedlivá Lamendontova bezprávie nám spravedlivú připravila jsú při proti němu, abychom vtrhli vojensky do jeho země. A poňavadž se jest líbilo bohuom, v tuto zemi vstúpili sme na záhubu krále dřieve řečeného. I protož užitečné jest vám najprvé ke třem věcem vaše pilnosti přičiniti. Najprvé, abychom pilni byli brániti se a zachovati osoby naše před nepřátely našimi. Druhé, abychom na nepřátely naše konečnú zkázú všickni zmužile povstali. Třetie, abychom všemi mocmi našimi usilovali, abychom u vítězství nad našimi nepřátely konečný boj obdržali. Prvnieť nesnadně muož jíti, než dvě věci poslednie s přiezní bohuov nám budú pójčeny; jimižto užitkuov přemnoho dosiehnem, naše nepřátely pohubiece. Neb to jest známo všem, že Trojánští hojnost sbožie mají, jichžto vítěznú rukú když dobudeme, mám za to, že k tomu vzatku lodie naše nestačie. Protož jižť nám slušie všecky věci s rozmyslem vésti, abychom mohli s přiezní bohóv našich žádostí dosieci.“
A když král Peleus svú řeč skona, tehdy Herkuleš, přejav jiným řeč, takto odpovědě: „Chválení jsú skutkové a chválené jsú i řeči, kteréžto jsú před námi propověděny. A též chvály hodno, abychom k vyvedení pře našie chválené rady požívali. Avšak daleko chválenějšie jest dobrú radu k skutku přivésti s zachováním vždy rady zdravějšie. Mněť se zdá hodné, abychom hned, dřieve nežli den nastane a také nežli by se naše přijetie ohlásilo, abychom my i lid náš na dvé byli rozděleni. A v jednom dielu buď král Telamon se vším lidem svým a ty, pane králi, se vším lidem svým a k tomu Jason a já se vším lidem našim, abychom ihned tajně k městu táhli a stáli v jich sadiech a viniciech okolních. A druhý diel všeho lidu ostaň
