odpovědě a řka: „Nedajte toho, bohové, by k také pakosti vaše ušlechtilost byla přivedena, poňavadž král Toas jest z najlepších mezi králi všemi řeckými, maje mnoho přátel přirozených a dobrých. A vy máte mnoho milých, mohl by někerý z nich jat býti od Řekuov, jemuž by Řekové takovúž smrt učinili k vaší hanbě i žalosti, kteráž by se jemu od vás stala, jehož byšte za veliký dar světa nechtěli trpěti. A tak zdá mi se, že jest lépe krále Toasa zachovati, a jestliže by kto z nás jat byl v boji, aby jím byl odměněn.“ Pak Hektor rady Eneášovy pochváli. Ale král Priamus, ještě v úmyslu svém trvaje, opět vece jim: „Jestliže tak uložíte, aby se to stalo, tak jižť Řekové za to jmieti budú i tomu věřiti, že jsme již naručest tak poraženi a ot nich ustrašeni, že nesmieme nad nepřátely našimi pomstiti ani spravedlivosti učiniti; kterakžkoli já ovšem na vaší radě a úmyslu chci přestati.“ A na tom zuostavše, Eneáš vece, že chce k Eleně jíti a ji ohledati a zvěděti, kterak se má v této mieře. A protož Troila a Antenora pojem s sebú, jide k ní. A když vstúpichu do pokoje překrásného, Hekuba s Elenú sedieše v množství panen i paní urozených. Tehdy Eneáš a Troilus počešta Elenu těšiti mnohými řečmi laskavými; ale královna Hekuba jakožto múdrá a opatrná ponúkáše jich, aby pilni byli města, lidu i krále Priama hájiti i brániti.
A v ty časy Řekové zrotichu se mezi sebú a tajně i zjevně úmyslem hněvivým a rozpačitým velmi horlé a řkúce, že sú velikým bláznovstvím byli zmámeni, že „sme se na tak veliké nebezpečenstvie a škody osob i statkuov vydali, a mohúce se vší ctí této války vražedlné a velmi škodné prázdni býti“. A té noci zamrači se povětřie a déšt lijavý štědře poče vylévati s velikú búří, jako by dřieve oblakové nikdy z sebe vod nevydávali a jako by chtěli bohové potopu na všicku zemi uvésti, jakož byli za časuov Deutalmových uvedli, i by hrozné blýskanie i hromobitie, že všecky stany řecké z kořen vyvrátichu se a búdy zbořichu. A tiem Řekové biechu velmi zamúceni a k veliké práci i k škodám připraveni. Ale s noční temností mračno i vietr pominú a zuornie jasnost libě se okáza a všicku zemi osvieti.
A v ta doby Řekové oděnie na se pobrachu, kvapiece k boji vyjeti. A tak Achiles najprvé by na poli s svými, po něm Diomedes, potom král Agamenon, po něm král Menelaus a pak Monesteus, vévoda atenský. A tak všecka vojska vytržechu na pole. Ale Hektor najprvé vysla do boje krále silného řečeného Hupon s prvním zástupem
