svatého křížě své nepřátely pobil a přemohl. A to dnešní den svatá ćierkev světí povýšenie svatého kříže. Neb jako toho dne bylo to svaté dřevo povýšeno. Jakož sě čte o tom, když Kozdras, ćiesař pohanský, toho léta, jenž pobojoval Jeruzalém, i vzal část svatého kříže, jehožto byla svatá Elena ostavila, chtě, aby sě jemu klaněli jako bohu samému. I učini sobě věži z zlatta a střiebra a z drahého kamenie a v téj učini slunce a měsiec a hvězdy, aby běžaly podlé běhu nebeského, a sám sede jakti buoh na svém tróně a dřevo svatého kříže postavi sobě na pravići miesto syna božieho a kokot na levići miesto ducha svatého. A tak káza sě čstíti jako boha mocného. Tehda Erachus ćiesař sebra sobě veliké vojsko, protiv synovi Kozdrovu podlé řeky Dunajě velmě silně pojede. Tehdy sě oběma vojskoma slíbi, aby sama sedala na mostu, a kterýž by ostal, aby ten ćiesařem byl. Tehdy Erchus poručiv sě bohu i znamenav sě svatým křížem, s ním sě u boj snide a s boží pomoćí svíćezi nad ním a ćiesařstvie obdrže a Kozdruo lid pobi, že sě musie pokřstiti. Tehda Erchus dobyv Kozdry, naleze jej, an sedí na svém tróně, i vece jemu: Když dřevo svatého kříže tak dobře učstil, chtěš li křest přijieti, tehdy zachováš svój život i královstvie. Pakli nechtěš, budeš s světa shlazen.“ A když sě nerodě křstíti, hned jej svrže s věže po hlavě a káza jemu hlavu stieti a syna jeho mladšieho káza křstíti a při otcovu království jej ostavi. A v téj věži sebrav zlatto a střiebro, rozda na kostely a sám vzem svatý kříž, nese jej do Jeruzaléma. A když s hory Olivetskéj sjede a chtieše jeti do brány, hned sě zed sstúpi v hromadu, až by brány neznati. Tomu sě všechni počechu diviti, hned boží anjel zjevi sě jim nad branú, držě kříž v rukú i vece: „Král nebeský když jel na muky, nejel na oři, ale na oslíku velmi pokorně, dávajě vám příklad.“ A tak řka anjel, hned odjide. Tehdy ćiesař zaplakav i ssěde s koně a sám sě zzu a svleče, až v jediné košili ostal, vzem svatý kříž, pokorně a nábožně ponese. Hned sě jemu brána otevře, an všed do Jeruzaléma, svatý kříž v chrámě ostavi. A tu jednoho umrlého vzkřiesichu a mnoho nemocných uzdravichu a patnáste slepých osvietichu. A tak ćiesař kosteluo tu popraviv, vráti sě do svých bydl, a tak povýši svatého kříšě.
Druhé slóve to silné dřevo, že nemocných posiluje. Jako Damascen praví: „Kříž svatých jest podpora nemocných, huol slepých a osvěta.“ Dobře slóve huol, nebo jakož psi bojie sě holi, takéž diábli bojie sě svatého kříže. Jakož sě čte o tom, že jeden pán vždy chtěl slyšěti mši od svatého křížě na každý pátek a tu vždy zaprosil sám. A když bieše umřel, tehdy črté jej vedechu na súd i zvolachu naň, že neměl na paměti božích múk a svatého kříže. Tehdy anjel mějieše ty všichny penieze, kteréž jest na ofěru položil a dával, a na každém bieše znamenie svatého kříže. A když črté ty penieze uzřechu, tu hned všicći splanuchu a anjelé tu duši vzechu do nebeského královstvie.
Třetie slóve to dřevo silné, že našě dušě dovodí do nebeského královstvie, a proto slóve lodí křesťanská. O tom praví Šalomún: „Skrze malé dřevo lidé spaseni bývají na veliké vodě, nebo nemóže žádný přejieti moře tohoto světa, jedno sě musí převésti
