do Ejipta, jenž bieše u vězení, aby jej vyvedl z téj núze. Skrze ten lid znamenává sě stav křesťanských lidí, v němž jest také svatý Matěj přebýval před svým obrácením. A proto syn boží přišel sám k nemu, aby jej od toho zlého vypravil. Velikéj moci byl ten svatý zrak, ani jest div, že had ostrovid svým zlým zrakem nečistého člověka zabíjie. Takéž nenie div, že syn boží svým milostivým zrakem tu moc má, že mrtvé křiesí a hřiešné oživuje na duši, jakož jest dnes učinil na svatém Matěji. Třetie znamenává sě božie milost na tom, že hřiešníka ráčil sám povolati k sobě. Zajisté, chtěme li pozorovati pokoru jeho, zavolals tohoto světa, jenž jest zlý svět a nečistý a smrdutý a škodlivý. A proč jej volal? Zajisté, aby byl jeho veliký kancléř, točiž tajemník a písař a veliký kazatel a veliký apoštol a súdce a konšel v súdný den. Tu nalézáme velikú milost boží, že zajisté povolal svého nepřietele, jenž bieše dóstojen, aby jej země pohltila pro jeho hřiechy, avšak takého hřiešníka povolal k sobě a řka: „Poď za mnú.“ Jakoť by řekl: „Jáť pójdu napřed na muky a ty pójdeš za mnú, anebo nezúfaj, nebť sem nepřišel pro spravedlivé, ale pro hřiešné.“ Čtvrté znamenává sě na tom, že ráčils tiem hřiešníkem obědvati a jiesti. Jakož sě čte, že hned jemu učinil oběd v svém domu svatý Matěj.
O druhém znamenajte, točiž o svatém Matěji, že trojí věc měl na sobě, pro niež jej hospodin k sobě přijal. A kdož bude mieti též trojí věc na sobě, ten muož bezpečně za bohem jíti.
Prvé svatý Matěj měl poslušenstvie, že jakž brzo jemu syn boží řekl „poď za mnú“, tu hned poslechl jeho, že vstav ihned jeho následoval a šel za ním. To jest protiv těm řečeno, ješto odkládají pokánie činiti svým hřiechóm. A slyšiece, že král nebeský volá k sobě skrze kazatele, avšak nechtie jíti. Šalomún praví: „Nemeškaj sě obrátiti k hospodinu.“
Druhé svatý Matěj měl pokoru a poníženie, že ostav svého všeho zboží i zpoviedal sě svých hřiechuov přede všemi apoštoly, čsož byl učinil zlého, bera mýto mnoho let. Málo jest těch, ješto by vzdali své zbožie pro buoh a zpoviedali sě svých hřiechuo právě a pokorně.
Třetie milosrdenstvie měl na sobě svatý Matěj, že synu božiemu se všemi apoštoly učinil oběd, pozvav jeho do svého domu. A protož pro jeho poslušenstvie dal jemu syn boží moc nade vším stvořením, aby jeho poslušno bylo. O tom Šalomún praví: „Ktož sě boha bojí, toho sě vše stvořenie bojí.“ Jakož sě čte o něm, když svatý Matěj v múřenínské zemi kázáše, tu dva čarodějníky naleze, Arfaxata a Zaldeše, ta svými čáry a chytroščemi lidi rozbieráchu po údech, ruce i noze i každý úd sobú nevládnieše, a mnoho zlého lidem činiechu skrze své čáry. A protož biesta vstúpila v tak velikú pýchu, že kázachu lidem, by sě jim každý klaněl jako bohu. Svatý Matěj uzřev to, obráti to vše lidem na spasenie. Když sedieše v domu pána Eunucha, jehož byl svatý Filip křstil, mluvě o králi nebeském, tehdy jeden běžě i povědě svatému Matěji a řka: „Varuj sě, tať dva čarodějníky jdeta a dva draky veliká vedeta za sobú, jimaž plamen z uší vychádie a lidi hubie. Tehdy svatý Matěj znamenav sě svatým křížem, otevře duom a vynide k nim. A když jej ti drakové uzřechu, hned k jeho nohám padechu a usnuchu. I on vece k čarodějníkóm: „Kde jest vaše moc? Zbuďte, móžete li, svá zvieřata.“ A když se lid se všeho města
