všem křesťanóm, kteříž u Praze biechu, poděkova a odpuščenie poče od nich bráti, jako by sě k nim nemyslil vrátiti. A když do Boleslavě přijede, hned bratr jeho Boleslav vyběže protiv nemu, jakti Jidáš nevěrně dávaje jemu vítanie velmi míle, a to vše lestně. A tu když kvasíchu, tehdy zlý Boleslav poče radu bráti, kterak by mohl bratra zabiti súkromě bez hluku. Zatiem jeden bogobojný z téj rady povědě svatému Václavu to vše, což jest bratr umyslil. A ten jistý přivede jemu kuoň osedlaný a velejě jemu pryč jeti. Svatý Václav jemu z toho poděkova a řka: „Bóh pomoziž téj viery, ale jižť sem byl živ dosti i přieliš, a když jest trpěl pro mě tvořec nebeský tak hořkú smrt, proč bych já také proň nešel na smrt?“ A když šed i sede mezi kvašeny, káza sobě píti dáti i vece: „Pijme svaté miny ve jmě svatého Michala, rajského probošta, ať našě duše dovede do královstvie nebeského.“ A když by v noci, Boleslav postavi stráž, když by vyšel svatý Václav, že měl obyčej svatý Václav o puolnoci vstáti a na modlitvách ležeti u kostela. A když svatý Václav vstav, s puolnoci jide k kostelu sám jediný i poče sě modliti bohu. Tehdy Boleslav přijide a svatý Václav vzda jemu dobré jitro. I Boleslav vece: „Hoře, brachku, včerať sem dosti slúžil, ale taktoť již poslúžím!“ Vytrh meč udeři jeho, a meč odskoči, že jeho ničs nezaťa, takéž i druhé. Třetie rozved meč, chtieše jej udeřiti, a hned velikým strachem meč jemu vypade z rukú. Tehdy svatý Václav vschopiv meč i vece: „Nemilostivý vrahu, a ne bratře, viz, že by tvój meč prošel tvé srdce, kterýžs na mě připravil, ale buoh toho nedaj, bych já prolil krev bratra svého. Nať meč a dokonaj již, čsožs počal.“ Tehdy Boleslav přivolav své sluhy i zabi svatého Václava. A tak jeho duše dojide do nebeskéj vlasti a jeho krev, ješto na zeď skočila, nikakež setřiena nemohla býti za mnoho let, jako by vše žalovala na svého bratra. Na znamenie jeho umučenie doličuje umučení jeho hlasem, krví, rodem.
Prvé hlasem ukazuje a řka „hlas bratra tvého“, jako by řekl „pro hlas boží a pro vieru křesťanskú jej zabil, jenž jest kázal svým hlasem“. Jakož praví svatý Jan v Tajnići: „Viděl duše svatých pro slovo božie zbýti.“
Druhé doličuje krev jeho umučenie, aby známo bylo, od koho jest, a řka „hlas krve bratra tvého“. Nebo jeho krev a jeho bratr byl. Ó, nesčastný bratrobijce a vražedlníku Boleslave, čsos učinil! Toť volá protiv tobě země, volá krev, volá nebe, volá peklo, volají na tě divové, volají anjelé, volají svatí, najposledy volá i sám buoh a řka: „Kde jest tvój bratr?“ Ó, kterak úpějí nebesa na vražedlníky, že jich zlost pronesú v súdný den anjelé boží, neb vražedlníky nebesa sebú odmietají vyobcované, svatí sě jich varují, země na jednom miestě jim býti nepřepustí. Jakož buoh řekl k Kainovi: „Ty budeš túlařem na zemi.“ A když sě nemá kde skrýti, musí vražedlník do pekla jíti.
Opět máme znamenati jeho pomoc, a to když die „volá ke mně z země“. Svatý Václav volá, za ny boha prosě, volá k vězňóm,
