mohl zdráv býti, ani jemu kázáchu tři tisíće dětí křesťanských zbíti a v jejich sě krvi zkúpati. A když to káza připraviti i přijěde k té lázně i uzře ženy plačíce a vlasy s sebe trhajíce a o zemi sobú tepúce, až velikými žalostěmi sám ćiesař zplaka a káza státi vozu i vece svým rytieřóm i vece: „Každému člověku slušie dóstojnému milostiv býti, a já jsem najvěcšieho dóstojenstvie, mám býti najmilostivější. Radějši chti umřieti, než bych ty děti kázal nevinně zbíti. A vraťte děti jich materám a nečiňte žádnému ničs.“ Tu ženy poděkovachu jemu a vrátichu sě domuo s velikú radostí, nesúce své děti. A téj noci zjevi sě ćiesařovi svatý Petr a svatý Pavel a řkúce: „Proto, žes odpustil těm dětem a neprolíš nevinné krve, poslal nás buoh k tobě, ať bychom zdravie dali. Povolaj Silvestra papeže, tenť ukáže rybník, v němž sě zkúpeš a budeš zdráv.“ Proćítiv ćiesař, káza hledati rytieřóm svatého Silvestra. A když svatý Silvester uzře rytierstvo, veléc jemu před ćiesaře, mnieše, aby jej chtěli umučiti, a tak poručiv sě bohu, jide před ćiesaře. A hned ćiesař povstav proti nemu i da jemu míle vítanie a vypravi jemu svój sen. Svatý Silvester urozuměv tomu, káza sě jemu křstíti. A když jej pokřsti, udeři naň veliká světlost a hned by uzdraven od malomocenstvie a sám buoh sě jemu zjevi. Jako v Starém zákoně Naaman podlé přikázanie Elizeova zkúpav sě sedmkrát v Jordáně, očiščen jest na svém těle od malomocenstvie. Prosmy jeho, ať naše duše očistí ode všech hřiechuo.
O druhém znamenajte, že druhú nemoc měl ćiesař na svéj mysli, blud pohanský, a ten jest byl dvojí, židovský a kacieřský, a ten jest uléčil svým kázaním, nebo prvý blud bieše židovskéj nevěry. Jakož sě čte, když Elena, ćiesařova máti, u Betlémi uslyša, že jejie syn, ten ćiesař Konstantin, ostav viery pohanskéj i obrátil sě na vieru křesťanskú, rozhněva sě naň a poče jemu velmě láti, že ukřižovaného boha následuje. An jie po listu vzkáza, aby s sobú přivedla Židy učené, aby skrze hádanie zvěděli pravú vieru. Tehdy svatá Elena přivede s sobú čtyřidćeti mistruov židovských do Říma, aby sě hádali s křesťany, a ty všechny svatý Silvester před ćiesařem přeháda, až úst protiv nemu neuměli otevřieti. Tehdy poslední mistr židovský ménem Zambri vece: „Již sme dosti mluvili, ukažme to skutky, nebo jsú ti velmě nemúdři, kteříž sě ukřižovanému bohu modlé, a já viem jedno méno boha všemohúćieho, jehož žádné stvořenie nemóže slyšeti, a to chti ukázati. Kažte mi býk sem přivésći, a jakž já jemu v ucho pošepći, inhed zdechne.“ A když býka přivedechu dvadćeti mužuo velmi silného, ten Žid Zambri v ucho jemu pošepta, až hned letěv i pade i zdeše. Tehdy všechni Židé zvolachu na svatého Silvestra. An jim odpovědě: „Nenie to božie jméno, ale diábelské, nebo mój buoh netolik živé umrtví, ale i mrtvé křiesí, ano lev a had člověka umrtví, ale nezkřísí. Chtěš li, ať uvěřím, by to bylo boží jméno, obživ toho býka.“ A když ćiesař i všechni zvolachu naň, an nemóže jeho zkřiesiti i vece: „Nechať jej Silvester zkřiesí ve jmě svého boha a chtěm
