Tato slova píše svatý Pavel a řka: „Svatí mučedlníći skrze svú vieru přemohli sú mnohé krále a činili sú spravedlnost.“ V těch sloviech nám ukazuje svatý Pavel pateru věc, skroze kterúž jsú svatí obdržali nebeského královstvie. Najprvé sú měli svatost svrchovanú, jakož die svatý Pavel. Druhé sú měli vieru celú, protož die „skroze vieru“. Třetie sú měli boj vítězový, protož die „přemohli sú královstvie“. Čtvrté měli sú dobré skutky, protož die „činili sú spravedlnost“. Páté odplatu věčnú, protož die „přijali sú odplatu“.
Najprvé znamenajme tu pateru věc na svatém Pabjanu biskupovi a potom o svatém Sebastiánu rytieřovi. O svatém sě Pabiánu čte patera věc. Prvé, že byl bohem zvolen. Druhé, že viery křesťanské bránil. Třetie, že u božiem kázaní byl ustavičen. Čtvrté, že božie služby snažně hledal. Páté, že pro vieru křesťanskú dal svú krev proliti, v tom, že byl bohem zvolen, ukazuje sě jeho svatost a to sám buoh ukázal na jeho zvolení. Jakož sě čte o něm, když svatý Pavel bieše římský měščenín a když papež bieše umřel, tehdy snide sě mnoho lidí prosiec boha, aby jim ukázal, kto by měl papežem býti. A svatý Pabjan také mezi nimi stojieše, tehdy holúbek z nebes přiletěv, sěde jemu na hlavě. A to uzřevše lidé, inged jej papežem zvolichu. Ale nikakež by jeho buoh nezvolil, by jeho svatého nevěděl. Druhé byl udaten viery brániti, v tom jest měl vieru celú, již jest vždy plodil a silně bránil. Třetie v ustavičném kázaní měl jest boj užitečný. Jakož sě čte, když Filip ćiesař chtěl na Veliku noc přijímati božie tělo, nepřepustil jemu, doňudž sě nezpoviedal svých hřiechuo, nebál sě krále ani ćiesaře, jedno boha. Čtvrté na božie službě měl dobré skutky, jakož sě čte o nem, že po všem křesťanstvu poslal sedm jáhnóv a s nimi sedm písařóv, aby všech svatých mučedlníkóv skutky popsali a k nemu přinesli. A ti sú všechno umučenie na knihách popsali. Páté v jeho umučení měl odplatu věčnú v nebeském království.
Tu pateru věc měl také svatý Sebestián. Prvé jměl vieru velikú celú a tvrdú, že jest ostal pohanskéj viery a rozdal pro bóh své panstvie a své zbožie a chválu světskú potupil. Nebo ktož má pravú vieru ku bohu, ten nežádá zbožie tělestného. Jakož sě čte o nem, když ćiesař Dioklecián bieše naň velímě laskav, že jej nade vše rytieře ustavil a povýšil nade všě pány, nemoha bez něho býti, vše podlé jeho rady činieše, avšak vše zhrda, a tu vieru netolik na sobě mějieše, ale i jiných na vieře potvrďováše. Jakož sě čte o něm, že vždy v rytierském rúšě chodieše a křesťanóv u vieře potvrďováše. A když dva svatá muže, točíš svatého Marceliana a svatého Marka, dva vlastnie bratry, vediechu na popravu, tehdy přiběže jich mátě prostovlasá, rujíci sě a tepúći sě o zemi a řkúći: „Ó, běda mně, milí synové, že chtěte na smrt jíti z dobré vóle.“ Potom ocse přivedechu, an sě prachem usypal, an úpě a řka: „Ó, moji milí synáčkové, proč ste sobě smrt zvolili pro tu křesťanskú vieru? Milí páni, pomozte mi mých synuov plakati.“ Opět přiběžechu jich panie,
