kadidlo a balšám přeštědře tečéše. Potom chodiece po lese, uzřechu jeden strom přéliš vysoký, jenž nemějieše ani ovoce, ani listie. A sedieše na něm pták veliký, maje korunu pávovú a laloky též ozdobené a okolo hrdla obrúček zlatem stkvúcím stkviecí. A na hřbětě modrý bieše a ocas jako z róžených peří, na nichžto žlutá barva bieše. A když jej uzře Alexander, divieše se velmi zpósobě jeho. I vece stařec Alexandrovi: Tento pták, jehož vidíš, jediný jest na světě slóve fénix.
Kapitola CVI.
Pak jdúc po tom lese, přijidechu k těm stromóm slunce a měsiece. I vece jemu stařec: Vzhlédni vzhóru, a o čemžkolivěk chceš zvěděti na své mysli, převrz, ale zevně neroď praviti. A ti stromové biechu velmi vysocí. A strom slunce, mějieše listie jako ryzé zlato zardělé a stkvúcie, ale měsiečný mějieše listie jako střébro stkvúcie. I vece Alexander: Kterým jazykem dadie mi odpověd? Odpovědě stařec: Strom slunečný svú odpověd indiskú řečí počíná a řecskú skonává. Ale strom měséčný řecským počíná a indiským skonává. Tehdy Alexander, políbiv stromy, v svém srdci poče mysliti, vrátí li se s vítězstvím do Macedonie. Tehdy strom slunečný indiskú řečí odpovědě: Ty, skrotiteli světa, pán i otec jsa spolkem, ale otcového královstvie neuzříš. Celý rok živ budeš a osm měsiecóv, a jemuž úfáš, dáť napitie smrtedlné. Tehdy Alexander na své mysli řekl: Pověz mi, přesvatý strome, kto mě má zahubiti? Odpovědě strom: Bude liť zjeven muž, ješto tvé skutky zruší, ty jeho zetřeš a tak mé piesni chybie. V ta doba vece kmet, jenž vuodieše Alexandra: Neroď viece truditi stromóv pro otázky budúcích věcí, ale vraťme se. A protož vráti se Alexander, pláče hořce pro tak krátký čas života
