Tehda Alexander, táhna po březe potoka svrchupsaného osmú hodinu denní, přijel jest k hradu s svým vojskem, jenž bieše na samém břehu ustavený a ze všech stran bieše potokem obklíčen. A bieše z dřieveřečeného třštie udělaný, kteréhožto potoka bieše čtyř honóv. A v tom hradě málo bieše lidí. Tehdy Alexander přikáza, aby jich otázali indiským jazykem, kde by mohli sladkú a hodnú vodu naleznúti. Ale oni se inhed skrychu. A inhed káza Alexander, aby do toho kaštela střéleli, a oni se tiem viece kryjiechu. Uzřev to Alexander, že s ním nikoli nechtie mluviti, přikáza, aby druzí, přeplovúce ten potok, vešli do kaštela, a všedše druzí do potoka nazí s meči nahými počtem sedm a čtyřidceti. A když již čtvrtú čést toho potoku přepluli, zdvihše se toho potoka lítá hovada, inhed sú je sežraly. Protož odtrhše odtad, jezdichu celý den, jsúce trudni žézní a velikú teskností, neb potýkáchu je lvové, levhartové a medvědové, sanie a drakové a s nimi velice bojováchu.
LXXIX.
A protož, objezdiec ten potok, nalezechu jezero sladké v hodinu jedenáctú. A tu rozbil jest stany své a přikáza, aby les za tři míle vzdáli byl porúben, kterýžto les okolo toho jezera z dřievie řečeného třštie bieše vzrostl. A bieše to jezero za tři hony všíři. I káza Alexander přemnoho ohňóv zapáliti, chtě tu mnoho dní přebyti. A když měsiec poče svietiti, inhed zjevichu se v tom jezeře ještěrové divné velikosti. Potom hadové a drakové počechu se bráti rychle k tomu jezeru. A tak všecka země jich sipěním bieše naplněna, neb biechu vyšli z okolních hor a s velikým úprkem běžechu. Ale ti drakové mějiechu na hlavách hřebeny a prsi vyzdvižené, usta rozčeslá a jich duch bieše smrdutý a z jich očí plamenové s jiskrami plápoláchu. A když uzře je vojsko, velikým strachem se lečechu, mniece,
