přemožen, uteče. Ale Alexander honil jest jeho až do brány města. A tu, rozbiv stany své, bohóm oběti vítězné obětova. A jiný den poče města dobývati. A dobyv jeho, posadi stolici vladařskú a všecka města okolnie podrobi své moci. A vtom zajisté městě nalezl jest bezčíslné poklady shromážděné a mateř Dariášovu i také syny jeho a ženu jeho.
Kapitola XLI.
Mezi tiem jeden z kniežat Dariášových přijel jest k Alexandrovi a řka: Najvěčí césaři, jáť sem jeden z kniežat Dariášových, jemuž sem mnoho služby učinil, a nic dobrého nedostalo mi se od něho. Protož líbí liť se tvé velebnosti, daj mi ku pomoci deset tisícóv branných mládencóv a slibujiť tobě, žeť Daria a větčí diel lidu jeho tobě vydám. Uslyšev to Alexander, vece jemu: Přételi, nevěřímyť tobě, by ty chtěl svých dobývati. V ta doba druzí z kniežat Dariášových poslachu [list]text doplněný editorem[5]doplněno podle variantního rukopisu Národní knihovny České republiky XVII B 6; tento rukopis též v edici Kolár, J. – Nedvědová, M. (eds.): Próza českého středověku. Praha 1983 Dariášovi takově vznící:
Kapitola XLII.
Králi nad králi Dariášovi, pánu velikém, Stapis a Siptix vzkazují službu. Psali sme jiných časóv tvé velebnosti a nynieť opět vám píšeme Alexandróv Macedonského úklad, neb on jakožto lev vtrh do zemí našich, všecko zbožie naše jakožto vzteklý rozptýlel a naše rytieře zmordoval. A tak jsme velikým zámutkem obtieženi, že náramnosti jeho potom nebudem moci snésti. A protož panstvie tvého pokorně prosíme, aby naši službu přiveda ku paměti, račte nám takově pomoci, abychom násilé nepřátelské, jenž nám činie, otehnali. A přečet list Darius, inhed jest odepsal list takto vznící:
XLIII.
Darius, král persidský a král nad králi, sluze našemu Alexandrovi přikazujem. Nynie k našima ušima přišlo jest, že svú malost mieníš k naší velebnosti přirovnati. Ale jakožto nelze jest hlúpému oslu a těžkému k hvězdám se pozdvihnúti, poněvadž křídl nemá a létavého přístroje, též
