Kapitola XXXVI.
Odtad odtrh s vojskem, vtrhl jest Alexander skrze krajiny cilicské do vlastí barbarských. A protož Darius ciesař, uslyšev jeho příštie, lekl se jest velmi. A inhed svolal kniežata a vladaře své i radil se s nimi a řka: Jakož vidím, tento, jenž se béře, bojuje, vítězstvím roste i mocí spolkem, ale jáť mniech jeho lotrcem, jenž by jakožto lúpežník vlasti mdlé pobil, ale on zajisté bojuje jakožto muž a jakožto král se pokořé a vstupuje. A čím viece usilujem na den se pozdvihnúti, tiem viece jméno jeho na výsosti se pozdvihuje. Poslal sem vardu hernú, aby se hře učil jakožto dietě, ale jehož sem nazval učedlníkem, ten i mistra přesahá. A kamžkoli se obrátí, osud zčastný jeho následuje. A protož o našem zdraví musíme mnoho mysliti, abychom u povýšenie a bláznovstvie marné chvály neupadli, potupiece jeho a řkúce: Nic nenie Alexander, jsúce pýchú pozdvižený, protože Persidú vládnem, poněvadž jeho malost roste, a naše velikost hyne, neb snad že najvyššie převěděnie pomáhá jemu, chtě jemu pójčiti koruny, čas jeho pěstuje a množí. A když my mníme jeho vyhnati z Eledy, strach, by on nás nevyhnal z Persidy. A když to povědě Darius, vece jemu Eziater, bratr jeho: Velebíš Alexandra právě, že on žádá vtrhnúti do Persidy a chtě obléci Eledu. Požívaj obyčejóv Alexandrových a staneť tvé ciesařstvie neporušitedlné a mnohá jiná královstvie sobě podrobíš, neb Alexander, když chce s kým bojovati, aniť vyšle kniežat ani vladaře před sebú, ale do každého boje sám první skočí a tak chvály všeho vítězstvie doséhne obdrženého. Uslyšev to Darius, vece: Já li mám od něho, čili on ode mne příklady bráti? Odpovědě jemu jeden z kniežat a vece: Alexander ve všech běziech jest dospělý a v ničemž sebe nezmešká,
