královstvie jeho sobě, mníme, že vás tajno nenie. Bojovali sme s Porrem, králem indským, a s mnohými lidmi jinými bez čísla a nikoli se nám nemohli protiviti ani obrániti. A protož vám přikazujeme, chcete li svú zemi od našich rukú vysvuoboditi, nám úroky a dani plaťte. Tehdy královna Dalistridia odepsala jemu list takově vznící:
Kapitola LXXIIII.
Dalistridia, královna amazonská, se všemi jinými rytieři, jenž jsú pod nebem, Alexandrovi Macedonskému radost. A slyšeli sme, že um tvé múdrosti stkví se nade všecky umy lidské, jimž zpósobuješ a máš také poznánie budúcích věcí. A protož spatř a pomysli dřéve, nežli do našich krajin přijedeš, kterak by tě zámutkové a tesknosti mohli potkati, neb jest ižádný člověk nikdy proti nám braní nepozdvihl, by s velikú hanbú neodšel. A protož pomni na najposlednějšie své, nebť jest hanebné múdrému, když skrze svú neopatrnost upadne v hlubokost. Ač snad žádáš náš přébytek a bydlo poznati, toběť tiemto listem rozličujeme. Bydlo zajisté naše jest ostrov, jehožto jest obklíčil potok, ješto nemá počátku ani skonánie, ale s jedné strany má úzký vzchod a jest v něm žen dvě stě tisícóv a čtrmezcietma tisícóv, kteréžto od mužóv nikoli nebývámy zprzněny, neb mužie naši nemají s námi bydla obecného, ale s oné strany potoka bydlé, kdežto s mužmi našimi třidceti dní bydléce, rozkoš smilnú plodíme. Pakli žena počnúc porodí samce, chová jeho mátě až do sedmi let a potom jej otci pošle. Pakli bude děvečka, tehdy s námi ostane. A když našim nepřátelóm vyjedem u pótku bojovat, jest desetkrát deset tisícóv na koních u bojovném odění, ješto býváme počteny, a druhé zuostávají, aby ostrovu střehly a bránily. A když se s vítězstvím vrátíme od mužóv našich, jakožto bohyně ctěny býváme. A protož trhneš li proti nám, umienily sme
