vidím stkvúcieho a súdové moji mně od syna mého brzkú smrtí hrozie. A když tak Anaktanabus hledieše, přistúpil jest k němu blíže Alexander i vstrči jeho do hlubokosti přékopa, tak jemu řka: Nešťastný, tak tobě slušie umřieti, poněvadž ty neuměje zemských, o nebeské jsi se pokusil. Jemužto vece Anaktanabus: Znamenie jest bylo, že takú mukú měl sem umřieti. I zdaliť sem tobě nepověděl, že muoj syn má mě umrtviti? Odpovědě Alexander: Tehdy já tvuoj syn sem. Vece Anaktanabus: Zajisté, jáť sem tě udělal. A to řka i pusti duši. Ale Alexander, jsa hnut otcovú dobrotivostí, zdvih hlavu jeho na své pleci, nese jeho na svú sien. A když uzře Olympias, mátě jeho, vece jemu: Synu, co jest to? Odpovědě Alexander: Tělo Anaktanabovo jest. Vece Olympias: Anaktanabus jest otec tvuoj. Vece Alexander: Jakožto tvé bláznovstvo učinilo jest, takéž se jest stalo. I káza jeho v hrob položiti.
Kapitola VI.
Potom v těch časiech jedno knieže kapadocské přivedl jest Filipovi kóň divuoký, života velikého a krásný přéliš. A bieše svázán se všech stran řetězy železnými, neb jedieše lidi. A řékáchu jemu Bucifal pro hroznost jeho zraku anebo pro znamenie, jenž jmějieše vyžženú hlavu býkovú a na čele miesta, jakožto róžkové vycháziechu. A protož když uzře král Filip toho koně krásu, vece sluhám svým: Udělajte jemu mřieži železnú, ať lotrovstvo, jež podle zákona mají umřieti, od něho budú zahubeni.
Kapitola sedmá, VII.
Mezi tiem vzal jest odpověd ve snách král Filip, že po smrti jeho ten bude kralovati, ktož na tom ukrutném koni bude jezditi. Ale když bieše Alexander ve dvanácti letech, byl jest silný, udatný, múdrý a rozumný, neb se byl naučil úplně sedmeru svobodnému naučení Aristotilešovu a Kastariášovu,
