počechu vysokými hlasy volati nekázniece. Ale Ezechilus mudřec, povsta před lidem, i vece, aby nikoli Alexandrovým slovóm nepřivolili. Ale měštěné sšedše se prosiechu Damastena mudrce, co by se tomu zdálo, aby svú radú zjevil. A protož on, zprosiv se a rukú pokynuv, aby mlčeli, takto jest mluvil: Mužie, měštěné moji, prosímť vás, abyšte slova má pokojně přijeli a slyšeli. Čijete li se takově, že moc Alexandrovu utlačiti móžete, bojujte s ním a slovóm jeho nikoli nepovolujte. Pakli nemóžete, raziť vám, dajte se jeho velebnosti, neb viete, jakož jste od našich starších slýchali, že král Xerses přemocný a zvelebený, kakžkoli mnoho bojóv a vítězství bieše doséhl, však v Elede vlasti vzal jest škody. Ale tento Alexander bez čísla měl jest pobitie, v nichžto nic jiného nežli svítězenie jest dobyl. I zdali, bydléce v Tyru, nebiechu přemocní rytieřové a ve vší brani zvykalí a dospělí, co jim jest prospělo jich množstvie anebo síla? Tebanští múdrostí a udatenstvím stkviechu se nad jiné lidi, kteřížto od města toho založenie uměním bojovánie biechu okrášleni, ale co jim prospěla jich múdrost a síla přemocná bojovánie? Polopenští, kterak jsú bojovali s Alexandrem, však potom potlačeni byli od něho. I zdali jste nesrozuměli, že mnohá města mocná, k nimžto bieše přitrhl, beze všie odpory a sváru jeho poddali sú se velebnosti, neb tiem jest Stragoru zbavil kniežetstvie? Dobřeť jest zajisté učinil, neboť jest vina Stragorova mezi tiem, neb sme slyšeli, že Alexander jest také múdrostí ozdoben, že bez viny Stragory z jeho kniežetstvie nikoli nevyhnal jest.
Kapitola XXXII.
Uslyševše Atenenští, jednostajně počechu chváliti radu Damastenovu. A ustavichu, aby poslali jemu korunu zlatú, jenž vážéše liber padesáte, a posly, jemu jenž by slíbili dani a poplatky. A tak se jest stalo, ale mudrcóv
