Alexandrovi vardu, jenž bývá z prútie, kteréžto se svrchu nahnulo, s laťú a list také, jenž takými slovy psán bieše:
Kapitola XVI.
Darius, král nad králi a pán panujících zemských, poslušen jsa slunce s bohy perskými, služebníku našemu posieláme. Slyšeli sme, že pýchú a marnú chválú pozdvižen jsa, sebral jsi lotrce od západu slunečného a usiluješ zbořiti množstvie Perských, jichžto moci nikoli udusiti nemóžeš, by všeho světa moci sebral, aniž mohú jich číslu hvězdy přirovnány býti. Neb i ti bohové i nebe, i zemi zpodpierají a vzdržují, jméno naše potvrzují a moc naši chválé, ale ty, jakožto člověk jeden z mužóv najmenší, žádaje z své malosti vystúpiti jakožto myš vyskočivší z skuliny, vyšel jsi z země cetimské a po prostranných miestech perské země hry strojiti mníš, jakožto myši v domiech, kdež kočky nepřekážejí. Ale já, tajně spatře kroky tvé, když bezpečně budeš mnieti, by bláznil, jedniem přískokem tě popadnu a tak hanebně skonáš své dni. A protož musíš ostati svého bláznového úmysla, ač žádáš svú hanebnost přikryti. Vrať se a odpočiň v lónu mateře své. A teďť posielám vardu a vardiště, s nímžto obyčej vezmi hře dětinské, neb poněvadž jsi dietě, slušieť se s dětinskými věcmi obierati. Viem zajisté potřebnost tvú, že jedva přebiedná těla vaše vzdržujete i věříš, že by mohl Dariovo césařstvie sobě podrobiti. Skrze duši otce mého tak mnoho jest zlata v království perském, že kdyby na jednu hromadu bylo vloženo, bleskot slunečný by přemohlo. A protož pevněť tobě přikazujem, aby, to bláznovstvie a marnú chválu opustě, i vrátil se do Macedonie. Pakli toho neučiníš, pošlemeť proti tobě množstvie počta nemajících oděncóv, kteřížto tě ne jako syna Filipova, ale jakožto knieže lotrovské ukřižují.
Kapitola XVII.
A přišedše, jenž posláni
