bohové uvedeni jsú před jméno jeho. A protož, kteraks ty směl přejeti řeky a hory i moře a pych učiniti proti našeho césařstvie velebnosti, zajisté převeliká by tobě chvála byla, by bez našeho povolenie i odpuštěnie mohl královstvie macedonské zpravovati. A protož bylo by tobě lépe svých se nešlechetností pokáti, nežli od nás pomstu hroznú trpěti, poněvadž bez našeho panovánie všecka země byla by vdovú nazvána. A protož vrať se do země tvé dřéve, nežliť unáhlenie našeho hněvu na hlavu tvú připadne a sstúpí. A přesto, kterakť veliká jest chvála a síla naše, zvěstujemť tiemto mákem, kterýž tuto v tlumoce posieláme. A protož viz, móžeš li ta zrnce přečísti. Zajisté věz, žeť náš lid též nemoci bude býti počten. Pakli toho moci nebudeš učiniti, navrať se do země své, zpomena, cos učinil, neb jest množstvie nepočitedlné našich oděncóv, a potom takových věcí nekvap učiniti.
XXII.
A když biechu přišli poslové krále Daria k králi Alexandrovi, i dali sú jemu list a siemě makové, ale inhed, když Alexander čite list, seže rukú do tlumoka, a vzem toho semene, vrže v svá usta a poče jiesti a řka: Vidím, že jeho lidu jest mnoho, ale jakožto siemě toto měkčí jsú. Mezi tiem přišli jsú někteří z Macedonie a praviece Alexandrovi, že Olympiades, mátě jeho, velikú nemocí jest obtiežena. Tehdy Alexander zamútil se jest velmi, a přesto psal jest list Dariášovi ciesaři takovúto řečí:
XXIII.
Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, Dariovi, králi perskému. Věz, žeť jsú mně mnozí listové přišli, žeť nás přinucují k tomu. Ale ty neroď mysliti, bychť pro strach nebo omyl tvé marné chvály své kroky zpačoval, ale abych viděl mateř svú, kterážto nemocí jest držána. Ale však věz, že ne po mnohém času
