Alexandrova. Ale síly naše jemu mužsky ukážeme. A to řkúc, zavřeli jsú brány měscské a vstúpili na zdi se všech stran. A vstúpivše na lodie, vezechu se proti němu přes moře. A biechu blíže k boji lodnému nežli k zemskému. Uzřev to Alexander, poslal jim list v tato slova.
Kapitola XXXV.
Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, Lacedononským toto dieme. Rada má vám, abyšte vieru, kterúž jste od našich předkóv přijeli, cele zachovali. A neroďte ruku svú ztahovati na najvyššé, jichžto dotknúti nemóžete, neb chcete li radovati se v silné osobě, tak svú moc ukážete, abyšte od nás vzeli čest dóstojnú. A protož vám dáváme pevně u přikázaní, abyšte darmo vyšli z svých lodí dřéve, nežli vám učiníme, že z nich hanebně musíte vyskákati. Pakli toho učiniti netbáte, budete se sami tresktati, když vás přemóž Alexander. A přečetše ten list Lacedonenští, hněváchu se velmi a počechu se k brani připravovati. A protož Alexander s vojskem, obstúpiv město, přilnul ke zdem i poče je se zdí metati, jedny zbité, druhé raněné. A nakladše oheň, lodie spálili. Ale druzí, vidúce takú záhubu města, vyšedše z města, padáchu k nohám Alexandrovým, prosiece, aby jich o všem nezahuboval. Odpovědě jim Alexander: Přijel sem k vám pokojně a krotce, a nechtěli jste mne pokojně přijieti. Spáleny sú vaše lodie a město vaše od lidu ovdovělo. I zdali sem vám toho nepověděl, abyšte rukú svých neztahovali až do nebes, jichžto ižádný nemóž dotknúti, neb ktož na takú výsost leze, nemaje pevných noh, strašně padne do hlubokosti? Přesto spatříme li právě, vám nevinně porokujeme, poněvadž jste ze mne učinili, jakožto Xerses král a rodičové jeho činili. Ale jižť jest naděje vás úplně zklamala, neb jste nemohli trpěti přítoku oděncového. A tak tu řeč skonav, inhed jim dal svobodu.
