jemu, by játry jeho mečem byly prostrčeny. Avšak zdržev se maličko, potrpě bolestí, a vsta a inhed vece svým rytieřóm a kniežatóm: Prosímť vás, abyšte byli veselí, pili a jedli. Ale oni se zamútichu velmi. A vstavše stáchu vně, aby viděli skonánie.
CXXXVIII.
Ale Alexander, zamútiv se, vjide do komory a hledáše pera, aby v hrdlo vstrčil a jed přijatý aby moh vyvrci. Ale Kasander, hlava takého zlého, pero omočené v jedu da jemu. Ale on pozře pero, aby zvrhl, a inhed viece a viece poče jeho jed páliti. Tehdy káza jednomu otevřieti vrata hradová, jenž biechu nad řekú Eufraten. Ale tu, celú noc nespav, o puolnoci však pozdviže se s lože, na němžto ležéše, i zahasi světlo, jenž před ním stáše. A že nemožéše choditi prost, i na rukú, i na nohú poče lézti na zemi k řece, aby se utopil v ní. Ale Roxona, jeho žena, rychlým během jide po něm. A přiblíživši se k němu, připade jeho, a objemši jeho, poče přežalostivě plakati a řeče: Ty mě biednú tak ostavíš, pane Alexandře, a béřeš se, chtě sám se zahubiti. Jížto odpovědě Alexander: Prosím tebe, Roxono má milá, ať nezvie ižádný skončenie mého. Potom uvede jeho zase do komory, a objímajíc jeho hrdlo a plačíc, vece: Přišla jest živost zpósoby tvé prvé mezi námi. A inhed káza zavolati Šimona, písaře svého, a káza jemu, aby jeho na sieň vyvedl. A tu svolav všecka kniežata svá, káza Šimonovi psáti poručenstvie takto:
CXXXIX.
Prosíme tebe, Aristotileši, najmilejší náš mistře, aby z našeho pokladu královského rozdal mezi kněží chrámovú Ejipta, jenž tu přisluhují, tisíc hřiven zlata. Strážný a obránce těla mého Ptolomeus buď, poručenstvie mé vždycky před očima jeho mějte. Opět pravi vám a zpósobuji, porodí li
