a potokové přečistí tečéchu. A tak zajisté za osm dní slunečných paprslkóv nevidiechu. A po osmi dnech přitržechu k jedné hoře a u kteréž bieše husté povětřie tak, že od něho všecko vojsko bieše obtieženo, že by nemálo byli se zadchli. Ale když na horu jedechu, nalezechu črstvé povětřie a jasnost dnová jim svietieše. A tak jedenácte dní, ustavičně na té hory vrch jedúce, pracovali jsú. A když vstúpichu na vrch tého hory, viděli sú s druhé strany den přejasný. A sšedše s hory, na roveň převelikú přišli jsú, jichžto země bieše přéliš červená. A na té rovni bieše stromóv bez čísla, jenž nad výš lokte nerostiechu, jichžto ovuoce a listie biechu chutné jako fík. A nalezechu potóčkóv vuodných přemnoho, kteřížto vodu jako mléko mějiechu a lidi jakožto mlékem krmiechu. A jezdiec po té rovni sto a sedmdesáte dní, přitržechu k převysokým horám, jichžto vrchové zdáchu se, by nebe dotýkali. A biechu ty hory příkré jakožto zdi tak, že ižádné vjitie nemohlo býti navrch. Avšak nalezechu dva próchody skrze hory rozdělené a jeden bieše na puolnoci a druhý na vzchod slunce. Ale když Alexander mysléše, kterak ty hory biechu rozděleny, člověčí li rukú, čili povodní, a potom súdil jest. A vše v tu šíji, jenž tiehne ke vzchodu slunečniemu, bral se jest osm dní po přeostré cestě. A den osmý nalezechu basiliška hrozného a starostí velikú přesmrdutého, kterýžto tak jedovatý bieše, že netoliko smradem, ale i viděním, což mohl opatřiti, porušováše. A protož Macedonští a Perští jediným zrakem toho draka padáchu mrtví. Ale rytieři, vidúce také nebezpečenstvie, chodiechu a řkúce: Božie moc před námi stojí,