jest srdečně hněvivá. Pravíš také, že Mars jest buoh pyšný, neb jest knieže bojové, Merkuria bohem jazykovým nazýváš proto, že jest mnoho mluvil. Věříš, že Herkuleš jest bóh ramenú, neb jest dvanácte mocí ukázal bojuje. Bacha máš za buoha hrdelnieho, neb jest najprvé opilstvie nalezl. Kupidmu bohyni miluješ, neb jest byla smilnice, a dieš, že drží pochodni zajženú, neb smilstvie zbuzuje. A proto ty ji bohyní jatrnú menuješ, ale Cereru, že jest byla najprvé nalezla obilé. Pravíš, že jest Venera bohyně břichová, neb jest byla mátě smilstvie, i dieš ji bohyní údóv smilných. A tak zajisté tělo člověčie mezi bohy rozdělíš, ižádné částky nezachovávaje, aniž věříš, by buoh tvé tělo, jenž jest v nebesiech, stvořil. Bohy ctíš třie, jenž tě v svú službu podrobují, a jim dani dáváš. Matatiášovi obětuješ kance, Bachovi kozla, Junovi páva, Joviášovi býka, Apolonovi beránka, Veneře holubici, Minervě sovu, Cereři prhu Merkuriášovi stred, Herkulešovi oltáře větvemi stromovými korunuješ. Chrám Kupidin róžemi a rózhami ozdobuješ a korunuješ a všecku moc svú kladeš v nich, ale [ne]text doplněný editorem[28]doplněno dle variantního rukopisu Národní knihovny České republiky XVII B 6; tento rukopis též v edici Kolár, J. – Nedvědová, M. (eds.): Próza českého středověku. Praha 1983 v svém těle. Zajisté neřékati bohóm těm pomoci, ale řečníky slušie je nazývati, neb tvé údy rozličnými mukami mučiti budú. A musíš toliko muk podstúpiti, kolik bohóm poctivosti činíš, neb jeden bóh tobě ustanovil, aby smyslel, druhý aby pil, třetí aby se vadil. Všickniť tobě panují a všech jsi poslušen. A protož musíš u mnohé zlé vstúpiti, jenž zlé činíš, aniž chceš nikoli zlého ostati. A protož takým bohóm slúže, pro své zlé slúžíš, neb tak tě ponukují zlé činiti. Uslyšé liť tě bohové, zléť se přihodí, neb za zlé prosíš jich. Pakliť tebe neuslyšé, tvým se žádostem