tobě. A inhed přestachu bojovati obě vuojště. A tu oba krále mezi sebú bojovasta. Ale rytieři Porovi vysokými hlasy počechu volati. Uslyšev Porrus křik svých, obráti svú tvář k nim. A inhed Alexander přiskočiv oběma rukama udeři mečem v hlavu jeho i zabi jej. Ale uzřevše to Inditští, počechu s Macedonskými ukrutně bojovati, jimžto Alexander vece: Biedníci, jenž po smrti vašeho krále bojovati usilujete, i zdali neviete, že kdež zprávce nenie, že vešken lid bude roztržen? Odpověděchu Inditští: Lépe jest nám mužsky bojovati a na poli umřéti, nežli viděti záhubu lidu našeho, abychom zbožie i vlasti byli oblúpeni. Jimžto vece Alexander: Přestaň boj váš a s svobodú se do vašich krajin vraťte, zajisté od nás bezprávie nebudete trpěti, neb jste se mužsky bránili. Tehdy Inditští, povrhše braň svú, počechu Alexandra jako boha chváliti. Ale Alexander, rozbiv tu stany své, učini bohóm svým oběti vítězné a přikáza, aby těla těch zbitých pochována byla. A krále Porra také zvláště poctivě jest pochoval.
Kapitola LXXXVI.
Odtud pohnuv Alexander vuojskem, přitrže k Sidrakóm. Ale Sidrakové jsú zajisté lidé, v jichžto mysli ižádná pýcha nepanuje, ale slovú také Sigrozofisté. Tiť nebojují ani se vadie, nazí chodie a měst nemají, ale v chalupách a v jeskyniech skalných přebývají. Ale když uslyše král toho lidu příštie Alexandrovo, posla k němu list takově vznící: Porušitedlní Sigrozofisté člověku Alexandrovi píšeme. Slyšeli sme, že na nás vojensky tiehneš, jemužto se divíme, neb na nás nic nebudeš moci vyváleti, neb poněvadž nic nemáme, jedno čím svá těla živíme. Co od nás vezmeš, ač budeš chtieti proti nám váleti, nebo našie obyčejné sprostnosti pro ižádného člověka
