zpósob nám, kto po tvé smrti bude panovati. Odpovědě Alexander: Mužie macedonští, kohož za krále volíte, tohoť já potvrzuji. Tehdy jedniem hlasem Perdika konšela žádáchu. I káza Alexander Perdikovi před se přijíti a jemu všecko královstvie macedonské poruči a da jemu Roxonu, ženu svú, za chot.
CXLIII.
Potom Alexander poče své všecky Macedonské celovati a vzdychaje plakáše hořce. A bieše na tom miestě pláč, jako by hřmělo. A mnie druzí, že netolik lidé jsú plakali, ale pro tak velikého vítěze smrt slunce pokazu jest trpělo a všickni živlové zamútili jsú se. A tak jeden z Macedonských jménem Silentus, ten stáše vedlé lože Alexandrova a ten s pláčem hořce mluvieše: Najvěčí ciesaři, co po tvé smrti učiníme? Filip, otec tvuoj, dobře zpravoval královstvie tvé a štědrost tvú. Kto pak móž vážiti, kam se my podějem?
Kapitola CXLIV.
Tehdy Alexander pozdvih se, sede na loži a da sobě políček sám a poče hořce plakati a macedonsky mluviti: Běda mně, nebožtíku, běda mně nešťastnému Alexandrovi, Macedonie se menší. Tehdy všickni Macedoštní plakáchu hořce a počechu vysokými hlasy volati a řkúce: Lépe by bylo nám všem zemřéti s tebú, nežli při naší přítomnosti viděti skonánie tvé, neb vieme, že po tvé smrti královstvie macedonské umenšeno bude. Běda nám, nebožátkóm, kde necháme krále Alexandra. Ó, Alexander, kam se béřeš bez svých Macedonóv. Ale Alexander pláče a vzdychaje vece: Ó, Macedonští moji najmilejší, již jméno vaše déle nad barbarskými nepanuje. Tehdy počechu Macedonští křičeti a řkúce: Pane Alexandře, tys nás vedl do Persidy a Arabie a Indie a až do vzchodu slunečného a od nás jsi nikdy nechtěl odjíti ani utéci, veď
