a jich postava bieše deseti noh zvýši a mějiechu nohy psie.
Kapitola CXX.
Potom jede Alexander a zaděla v horách nebo zavřel dvanácte králóv s jich vískami, jenž Tateři sloviechu, točíšto Goga a Magoga, Gotanie, Majebena, Aleatara, Apodenia, Lunie, Ranstia, Dodeiáše, Zemarta, Tebeliáše, Zemartiováše, Gotomiáše, Armadeše, Erimaiše, Dynastraiše, jenž slovú Kinokostili, Tarbei, Aloniš, Filonovi, Artineitští a Galtařiští.
Kapitola CXXI.
Odtud hnuv vuojskem, přijede na konec země k jednomu ostrovu, v němžto slyšiechu, ano lidé mluvie řecsky. A inhed káza Alexander rytieřóm, aby tam pluli nazí. Tehdy někteří z Macedonských svlekše se, vjidechu do moře. A inhed rakové převelicí z hlubokosti mořské vyrazivše se, i ztopichu je všecky.
Kapitola CXXII.
Potom hnuv vojskem, jede po březiech morských proti puolnoci. A jezdiec šestdesáte dní, přitržechu k moři Črvenému a tu stany rozbichu. Ale tu bieše hora vysoká velmi, na nižto všed Alexander, zdáše se jemu, by byl blízko od nebe. A inhed mysléše taký vtip, kterak by mohl od nohóv do najvyššého povětřie býti pozdvižen. A inhed sšed s hory, káza řemeslníkóm k sobě přijíti a káza sobě dvorný srub udělati a železnými řetězy svázati, aby mohl bezpečně seděti. A káza přivésti nohy a káza na ně ten srub uvázati železnými řetězy. A na vrchu toho srubu káza jich vnadu připraviti. A když se to vše sta, vsedl jest v ten srub. A nohové zdvihše se u výsost velikú tak, že se zdáše Alexandrovi okršlek zemský jako humno a moře jakožto drak, zatočiv se okolo něho. Tehdy zajisté moc božská zatemnila jest ty nohy ptáky tak, že když mniechu, by vzhóru letěli, na zemi jsú spadli na pole dále od vojska než patnácte nocléhóv. A on ižádného
