Eufraten. A tu jest rozbil stany své. A inhed káza Alexander přivézti dřievie a lodní most přes tu cestu připravovati a zbíti hřebíky železnými a řetězy. A přikáza rytieřóm svým, aby přetrhli, ale oni, viděvše řeky velikost a prudkým během plovúce, báli jsú se přes most bráti těžkostí velikú, aby se řetězy neztrhali. Ale vida Alexander, že vrtrají, přikáza strážným, jenž hnáchu stáda, aby najprvé přešli s stádem a potom pak všecko vojsko. Ale rytieři opět zvrtrachu. A tak Alexander, rozhněvav se a svolav svá kniežata, první přejel jest. Potom kniežata po něm a všecko vojsko následovali jsú jeho, neb dvě řece, Tigris a Eufraten, skrze medskú a mezopotanskú zemi plovú a babylonskú a tak tě obě řece v ni upadají.
XXXIX.
A protož, když se přebra Alexander a všecko množstvie přes most, káza inhed most zrušiti. A uzřevše to všickni z vuojska, steštěchu sobě velmi a repcíce mezi sebú počechu pronášeti a řkúce: Přihodí li se, že z boje utečeme, nebudem mieti chodu přes vodu. A srozuměv Alexander jich reptání, vece jim: Co jest, ješto mezi sebú mluvíte? Přihodí li se, že bychme z boje utekli, zajisté vězte, žeť jsem proto kázal svory mostné rozpustiti, abychme všickni mužsky bojovali. Pakli viece utečenie nežli bojovánie zvolímy, bóh daj, bychom všickni jednostajně zahynuli, nebo boj a vítězstvie nebude těm připsáno, ktož utiekají, ale těm, ješto stíhají. A protož posilněni buďte srdce vaše a jakožto hru mniete moc bojovánie, nebo to jistě vězte, že nikoli Macedonie neuzříme, leč prvé všecky rodiny barbarské potlačíme. Tehdy zajisté s vítězstvím vrátíme se do Macedonie, našie vlasti.
Kapitola XL.
Mezi tiem Darius, sebrav množstvie lida a zjednav nad ním vladařóv pět, vytrhl jest a stany jest rozbil nad potokem Tigris řečeným. A druhý den sebrali sú se na pole Darius a Alexander
