mudrcóv jsú nikoli neposlali. Ale došedše poslové Alexandrovi, obětovali jsú jemu korunu zlatú, slibujíce jemu úroky a dani a dobytek, jenžto jsú jiným dávali. Uslyšev to Alexander, inhed jest rozuměl radě Echilově, jenž bieše řekl, aby se protivili Alexandrovi a radě Damastenově, aby se nikoli neprotivili přikázaní Alexandrovu, však psal jim jest list inhed zase takově vznící:
Kapitola XXXIII.
Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny. Dokudž skrze ruku řecskú všecky cizé vlasti nepodrobíme svému přikázaní, jména královského nikoli nevezmeme. Atynenským toto pravíme: Nemienili sme do města vašeho jíti, ale toliko s kniežaty našimi umyslili sme vás ode všeho zlého domněnie zbaviti. Ale vy ste protivně myslili, jakož to svědomie vaše ukazuje. Svědčili jsú mi bohové, že by byl kto z vás šlépěje pozdvihl nikoli od hněvu, našeho unáhlenie mohli byšte minúti. Ale viete, že zlí zle vždy myslé, a neviete, co Korintští, proti nám braní pozdvihše, hodnú jsú vzeli odplatu. Ale vy, o nás zlé svědomie majíce, vinili ste nás, že sme Stragoru ssadili s kniežetstvie, jenž jest tieže proti naší velebnosti shřešil. Psali jsme tak vám, abyšte deset mudrcóv nám poslali, a vy jste naším přikázaním zhrzeli, nevědúce moci Alexandrovy. Ale kakžkoli mohli byšte dosavad z viny býti tresktáni, však vám všeho bezprávie vinu odpúštieme a všeho neposlušenstvie křivotu. A protož posilněni buďte a radujte se, neb od nás pro minulé viny ižádné nebudete trpěti těžkosti proto, že jste Damastenovy rady uposlúchali. A přečetše list, radostni jsú velmi byli.
Kapitola XXXIIII.
Odtad hnuv vojskem, přitrhl jest k Lacedonu a Lacedonští přikázanie jeho nikoli jsú nechtěli býti poslušni. A jednomyslně mluviece a řkúce: Nejsme strachovití jako Atynenští, kteřížto báli se úprka Alexandrova.
