promluvi k němu a řkúc: Co chceš, Stragoro? V malých dnech budeš zbaven svého kniežetstvie. I vece k ní: Nejsi dóstojna kniežetstvie. Všel jest Alexander k tobě a dobřes jemu prorokovala, a ke mně jsi řekla, že všecko ztratím kniežetstvie. Vece k němu knieni: Neroď se hněvati, neb tak se musí státi a nikoli nelze minúti. I stalo se, že po několiko dnech, rozhněvav se Alexander proti Stragorovi, ssadi jej s kniežetstvie jeho a vyhna jej. A on se bra do města atynenského, kdežto na Alexandra s pláčem žaloval jest, že jeho s kniežetstvie ssadil jest. Atynenští to uslyševše, hněvali jsú se proti Alexandrovi, řkúce, že chtie mnoho věcí těžkých zjednati proti němu, leč Stargora k svému kniežetství od něho bude navrácen.
XXXI.
Ale Alexander, hnuv vuojskem, přitrhl jest k městu řečenému Atene. A uslyšev, co Atynenští mluvie, psa jim list takto znící: Alexander, syn Filipóv a Olympiady královny, Atynenským to vzkazuje, že když jest umřel otec náš, seděli sme na stolici dóstojenstvie a jeli sme do krajin, jenž jsú na západ slunce, kdežto všichni bylející našemu jsú panství poddáni od města římského až do moře západu slunečného. Jedni nás přijímajíce pokojně, druzí bojem pokázaní. A těch, jenž nechtiechu k nám přijíti u pokoji, jich bydla kázali sme rozmetati. A nynie, jedúce z Macedonie a táhnúce skrze krajiny azíské, tu Tebanští našemu ciesařství jechu se protiviti, jichžto pýchu kázali sme až u popel obrátiti. Ale vám, Atynenským, píšeme, aby nám deset mudrcóv poslali, s nimižto chceme naše vtipnosti pokusiti a zvykati. A nic od vás nežádáme, než abyšte nás jakožto pána a krále měli. Pakli nechcete našemu přikázaní hrdel svých podrobiti, musíte vy nás silnějšie býti, aneb nám silnějším poddáni býti. A přečtúce Atynenští list, počechu
