Odtad pohnuv vojskem, přijel jest na to miesto, v němžto biechu hovada, jenž mějiechu kopyta rozdělena jako vepřové. A biechu ta kopyta široká na tři prsty, jimižto rytieře tepiechu. A mějiechu ta hovada hlavy jako vepřové, ale jich ocasy biechu jako lvové. A přičiněni biechu k nim nohové, kteřížto rytieře v tvář přélišnú rychlostí tepiechu. A biechu ti nohové ptáci tak silní, že člověka i s koněm unesú. Ale Alexander, běhaje sem i tam, rytieřóv svých posilováše, aby střelbú a palicemi bili je mužsky. I sta se a zemřechu v tom počtu dvě stě a osm rytieřóv.
Kapitola CXVIII.
Odtud pohnuv vojskem, přitrhl jest k veliké řece, kteréžto šíř bieše dvadceti honóv. Ale bieše ten břeh pln třstie veliké tlustosti a výsosti. A uzřev to Alexander, káza rytieřóm svým, aby z něho učinili lodičky, a otáhnúce kožemi, aby mohli na nich přeplúti. I stalo se jest to tak všecko.
Kapitola CXIX.
Ale lidé země té, uslyševše příjezdu Alexandrovu, obětovali sú jemu dary, točíšto húby morské bielé divné a veliké a rakvice morské, v kteréžto vléváše se v jednu dvanácte a v druhú osmnácte měřic, a sukně z žlútkóv morských udělaná a črvy, kteréžto vytahováchu z té vuody řéčné, jichžto hrubost bieše tluščie nežli stehno člověčie a jich chut bieše jako bobová sladká. A přinesechu také fíky zardělé a přéliš veliké a moruše, kterážto každá z nich mějieše závažie puol třetieho sta liber. A biechu v té řece ženy krásné, majíce vlasy dlúhé a husté, až do pat visiecé. Ty ženy, vidúce lidi cizé, jenž se plaviechu přes tu vodu, aneb je do toho třstie uvedúce, tak dlúho kázaly s sebú hřešiti, až musila z nich duše vystúpiti. A stíhajíce je Macedonští, popadechu z nich dvě, jenž se blyštiechu jako snieh
