jenž nám ukazuje, abychom dále nechodili, tehdy Alexander poče sám po vrchu té hory choditi, aby mohl příčinu takého moru poznati. A když stáše na vrchu té hory, uzře basiliška, an prostřed cesty spí ústavně, neb když počijéše člověka anebo zvieře k sobě přistupujícé, otevřieše oči, a kolik jich opatřieše, inhed všickni zemřechu. A to uzřev Alexander, inhed sjide s hory a postavi cíl dobrý, aby ižádný nepřestupoval dále. A káza udělati štít šesti loket dlúhý a čtyři v šíři. A káza svrchu na štítě učiniti veliké zrcadlo a učiniti sobě chódy dřevené lokte zvýši. A vzav ten štít před se a chódy na nohy tak, že ani hlavy, ani noh, ani co života mohlo od basiliška viděno býti, i poče jíti Alexander proti němu. A příkáza rytieřóm, aby ižádný té meze nepřestupoval. A když bieše bliz od basiliška, tehdy on otevře oči své. A hněvivě vzhlede v zrcadlo. A uzřev se sám v zrcadle, inhed jest od svého zraku umřel. A znamenav to Alexander, že jest basilišek umřel, zavolav rytieřóv svých, vece jim: Poďte a vizte mordéře vašeho. A oni kvapiec přijidechu a uzřechu ostrovida mrtvého. A přikázaním jeho upálichu jej Macedonští, chváléce všichni múdrost Alexandrovu u toho účinka.
Kapitola CIV.
Odtud hnuv vojskem, přibra se na kraj té cesty tak, že nemožéše dále jíti, neb biechu na příkré hoře a veliké, s niežto skály příkré jakožto zdi s té hory biechu vysoké. A uzřevše cestu jinú, přijidechu na roveň svrchupsanú. I vymysli Alexander cestú na puolnoci jeti i bra se dní patnácte. A opustiv stezku počatú, poče se napravuo chýliti. A chodiec dní devadesát, přijide k jedné hoře diamantové. A mějieše ta hora dva tisíce a pět set stupňóv zafírových,
