vámi pýcha vládne aneb závistí budete drženi, neb nám i vám to dáno jest. Ale jáť podlé vtipu mého súdím, že nravové vaši viece k bláznovství nežli k múdrosti táhnú. Přijem Dindimus list, čite a odepsa zase Alexandrovi takto.
Kapitola XCVII.
Dindimus, učedlník bragmanský, Alexandrovi zdravie. Nebydlímeť na tomto světě jakožto věčně věční přebývají, ale jako pútníci, neb když navštieví smrt, béřeš se do jiných krajin aneb přébytkóv. Aniž přebýváme v hřiešných staviech, ižádného krádeže nečiníme. A protož, majíce bezpečné svědomie, zjevně chodíme. Nejsmeť bohové ani proti bohu býváme zbuzeni závistí. Buoh, jenž jest stvuořil všecko na světě, mnoho věcí a rozličností jest ustavil a dal jest člověku svobodné volenie, aby o všech věcech, jenž jsú v světě, opatřil a rozeznal. A protož horšie opustí a lepšé ho následuje. A ten ne buoh, ale přétel slove boží, a protož o nás, jenž svatě a skrovně živi jsme, proč dieš, anebo bohové jsme, anebo proti bohóm závistí búříme, neb zajisté ten dóvtip, jenž o nás máte, vás se dotýče? Neb poněvadž mnohých zčestie, kteréžto máte, pýchú jste naduli se přélišnú, svá těla chlubnými rúchy okrášlujete a učiňujete na své prsi zlaté orudie. Ale co vám prospěšno jest, neb pro zlato duše nebývají nikoli spaseny, aniž se lidská těla nasycují. Ale my, jenž pravý požitek zlata máme a jeho přirozenie rozeznáváme, když jsme žézniví, jdeme ku potoku, abychom pili. A to zlato, ač bychom nalezli, od nás by nohami bylo potlačeno, neb zlato ani lačnosti odjímá, ani žézni stavuje, ani muož neduhóv od lidí odlúčiti. Jest li žézniv člověk a napie se vuody, inhed žézen staví. Pakli lačen jest, pokrmem lačnost zažene. A protož by zlato
