v Alexandří, až k řece Eufraten pošlete bez meškánie. Po malém času jedno knieže Dariášovo posla jemu list takto:
XLVI.
Králi nad králi přejasnému Dariášovi, bohu velikému, Nastodius službu. Viem, že neslušalo jest takových věcí vaší velebnosti poslati, neb bezděky to činím a přinucen. A tvá milost věz zjevně, že dvě kniežetě naše u boji, ješto měli s Alexandrem, jsú zabiti. Ale já, přetěžce jsa raněn, ledva sem utekl. A přemnozí mužie přemocní, vašeho ciesařstvie zpierajíce se, přivinuli jsú se vojsku Alexandrovu. A on jim dal královské koruny a poctivě je přijal. A tak přijem Darius list a přečet, i psa Nastodiovi, kniežeti svému, aby veliké vojsko sebral a mužsky se proti Macedonským bránil. A psa list také králi indiskému, aby jemu ráčil pomoc dáti. A on jemu odpovědě takto:
XLVII.
Porus, král indiský, Dariášovi, králi persidskému, zdravie. Nebs nás prosil, abychom tobě na pomoc přijeli, hotovi sme to byli učiniti. Ale překážéť nám nemoc, jenž nás drží, nebť nám jest žel bezprávie, ješto trpíte těžce. Protož věz, žeť s desieti tmy rytieřóv k vám na pomoc v skóře přijeti nemeškáme.
XLVIII.
A když uslyše mátě Dariova, že se opět strojí s vojskem, chtě opět boj vzieti s Alexandrem, zamútila se jest velmi a psala jest jemu list takto vznící: Králi persidskému Dariášovi Bogedes mátě posielá radost. Slyšeli sme, že vešken lid a mnohé jiné lidi sebral jsi, aby s Alexandrem opět bojoval. Ale zajisté věz, že tobě platno nic nenie, neb by všecky, jenž na světě bydlé, shromáždil, ještě nemóžeš jemu odolati, poněvadž božské předvěděnie jemu přeje a uzdravuje a zdržuje. A protož nechaj smyslu svého a odstup od chvály své, popřeje výsosti Alexandrovi, nebo lépe jest opustiti, čehož
