Tuto se počíná celá kronika o Velikém Alexandru
Najmúdřejší zajisté Ejipští, umějíce mieru země a vody morské a znajíce řád nebeský, točíšto hvězdný běh a hnutie oblakóv, vydali jsú se všemu světu skrze výsost uměnie a skrze známost uměnie hvězdářského, neb tak pravie o Anaktabovi, králi ejipském, že jest byl člověk vtipný v hvězdářství anebo v čarování a u měřství a u počitedlném umění dospělý. Ale jeden den, když jemu bylo zvěstováno, že Xerses, král perský, s mocnú rukú nepřátelskú na něho tiehne, nehnul jest se s svým rytieřstvem ani vuojsky připravoval, ale šel jest sám do ložnice, sieni své. A vzem rakvici měděnú, vlil jest v ni vodu dšťovú. A drže v ruce prut měděný, skrze kúzedlné čarovánie svolal jest diábly. A v tom srozuměl jest na té rakvici, že množstvie lodí a bárek na něho tiehnú. A biechu posazeni v stráži kniežata rytieřstvie Anaktabova na pomezí perské vlasti. I přijide jeden z nich a řka: Najvěčí césaři Anaktabe, povstal jest proti tobě král perský s množstvím lidu nepřátelského bez čísla, nebť jsú tu také Partové, Médští, Perští, Syrští, Mezopotonští, Arabští, Argvétští, Kaldejští, Darští, Sateští, Uriánští, Agosajští a mnozí jiní lidé od východu slunce vycházející. A když to uslyše Anaktanabus král, zasměv se vece tomu, jenž tu řeč na něho vznesl: Stráži, kterúť sem tobě poručil, té buď pilen. Ale pravím tobě, však ne jako statečný rytieř dal jsi nám odpověd, ale mluvíš jako člověk báznivý, nebť moc nenie v množství lida, ale v síle umóv. I zda toho neviete, že jeden lev mnoho jelenóv zapúzie a zahánie a na útok obrátí? A to řek Anaktanabus, šel jest sám do ložnice, sieni své i učinil jest tu lodičku
