bylo téhož přirozenie, kdyby je měl neb přijal člověk, inhed by lakomstvie zahladilo. A protož co prospievá zlato? Zlatoť neočiščuje, nenasycuje, nenaplňuje, neposilňuje, ižádného užitka tělu člověčému nepřinášie, ale řepice neb jiné orudie z něho činie. I zdali orudie hliněné tolik neprospěje, jedno že mysli vaše pro stkvúcie zlato pýchú bývají pozdvižena. Veliké zajisté vzácnosti jest zlato, neb čím je kto viece má, tiem viece jeho žádost se množí. Přečet Alexander list, odepsa jemu takto.
Kapitola XCVIII.
Alexander, král nad králi a pán panujících, syn boha Amona a Olympiady královny, praviece kazujem, že ne tak světa tohoto zčastné jest vaše sedadlo ustaveno od počátka, že cizí k vám přijeti nemohú, aniž vy k nim nikoli nemóžete přijíti. Protož svuoj přébytek chválíte a diete, že blahoslaveni jste, neb tak jste zavřeni, že byste chtěli vyjíti a jiných obyčejóv požívati, nemohli byste. A tak, chtiece nebo nechtiece, musíte svuoj živuot a obyčej chváliti, neb podlé vašeho naučenie život těch, jenž v žaláři přebývají, má nemálo chválen býti, kteřížto mučedlníci život až do smrti trpie. A zbožie, jenž pravíte, by měli, mukám se rovnají těch, ješto v žaláři přebývají. A což lidem zlým náš zákon přisluhuje, to vy od přirozenie trpíte a odtad pocházéte, že ktož múdrým od vás jest nazván, u nás vinen a utrpenie hoden se menuje. A protož věrně ne blahoslavenstvie, ale bieda váš život móže súzen býti. Ale skrze bohy nesmrtedlné bychom mohli přijeti k vám, vašie biedy vás zbaviece, učinili bychom z vás muže oděním rytieřským i také dobrými koňmi okrášlené.
Kapitola XCIX.
Mezi tiem přikáza Alexander, aby na tom miestě slúp mramorový
