perského, kterýžto uslyše, poslal by sem své vladaře a nás by všecky zahubili. Jimžto vece Alexander: Otevřete brány, ač chcete muk ujíti bojovníkóv. A kdyžť s Dariem konec učiním, chciť pomluvu s vámi mieti. Uslyševše to Abdrianští, odevřechu jemu bránu. A odtad jeda skrze Biotí, přitáhl jest do Olito a projel jest Kaldeopolí. Potom přijel jest k řece jménem Yems, kdežto vuojsko velikým hladem jest obklíčeno. I reptáchu rytieři a řkúce: Koni naši hynú bez přestánie. Tehdy mluvil jest k nim Alexander a řka: Mužové najmilejší rytieřští, jenž jste dosavad trpěli mnohých bojóv příhody, i zda pro záhubu koňóv rozpakujete se o svítězení, neb bude li kralovati živuot v našich tělech, koňóv bez čísla dobudem. Pakli budem života zbaveni, nic nám neprospěje množstvie koňóv. A protož pospěšme tam, abychom sobě i koňóm hojnost dobyli.
XXVII.
Potom učini konec té řeči Alexander. I přijel jest na miesto, jenž slóve Luctus, točíšto kvielenie, kdež dosti pokrmu a pastvy sú nalezli. Potom hnuv vuojskem, přijel jest na miesto, jenž slóve Traganides, a tu rozbil jest stany. A všed do chrámu slunečného, chtieše tu oběti vítězné učiniti a odpovědi od bohóv přijieti. Ale řečeno jest jemu od kněze, panny, jížto jmě bieše Kachora, že nebieše v ta doby hodina odpovědi bohové. A protož druhý den přijel jest Alexander a tu jest oběti obětoval. A inhed jest jeho Apollo, točíšto slunce, jmenoval a řka: Herkuleši, Herkuleši. Odpovědě Alexander: Poněvadžs mě Herkulem jmenoval, protoť mi se odpovědi tvé křivé a ovšem nepravé zdají.
XXVIII.
Potom hnuv vojskem, přitěže k městu, jemužto jméno Teba. I vece lidem toho města: Dajte mi čtyři sta rytieřóv, ať přijdú na pomoc, připravených v oděnie. Uslyševše
