v hrobiech pochovali a také jiné všecky raněné, aby zléčili.
Kapitola LVI.
Pohnuv Alexander vuojskem, rozbil jest stany podlé řeky Graulus řečené. A tu jest bohóm oběti vítězné obětoval. A podlé té řeky biechu sieni překrásné, svrchovanými řemesly pozdvižené, kteréžto bieše ustavil král Xerses Perský, kteréžto vida Alexander, káza zapáliti. A po malé chvíli sželi mu se toho. I přikáza, aby jich ižádný nesměl zapalovati. A bieše na tom miestě pole převeliké, kteréžto staří králi perští a chudí ku pohřebu mrtvým chováchu a tu se kladiechu, na němžto kopajíce Macedonští, orudie mnoho zlatého a drahého kamenie sú nalezli. A tu jsú také nalezli jeden hrob syrský a perský z jednoho kamene ametystového vyrytý, an mě zevnitř ryté ratolesti palmové a ptáci rozliční. A tak světlý bieše ten kámen, že tělo celé skrze bylo viděti. A bieše na tom miestě věže úzká a šeredná, v nížto mnoho lidí bieše, jedni majíce ruce uťaté, jiní bez noh, druzí bez očí. Ti uslyševše hřmot oděncóv, křičéchu všichni k Alexandrovi. Uslyšev ten křik Alexander, káza je z té věže vytiehnúti. A opatřiv je, želel jich velmi a plakal. I přikáza jim dáti deset tisícóv peněz a slíbi jim jich zbožie navrátiti, neb bieše Dariáš vsázel je proto, že biechu urozenie dobrého a jich zbožie rozdal byl svým sluhám.
LVII.
Mezi tiem vrátivše se poslové Dariášovi ot Alexandra, pověděchu jemu, což mluvil Alexander. Protož Darius poče se strojiti, aby boj měl s Alexandrem. I psa list k Porovi, králi indiskému, aby jemu lid poslal, takto vznící: Darius, král perský, Porovi, králi indskému, radost. Nedávno sme tebe prosili, aby nám na pomoc proti těm, ješto naši sieň chtie zrušiti, chtěl přijeti. Zajisté vědúce, žeť vám těžšie příhody přijdú, budete li to trpěti. A vidúc naše kniežetstvie, ano je tak hanebně hubie, neb ten Alexander, jenž tak válé s námi, úmysl má
