ztrúbichu k boji. A inhed Alexander zdvih se úprkem proti nepřátelóm a inhed smiesichu se roty v hromadu a počechu ukrutně bojovati. I padáchu s obú stranú rytieři ranění. A zbito bieše střelcóv tak veliké množstvie, že všecko pole mrtvými bieše přikryto, neb se jest buoj byl počal, když slunce vcházieše, a trval jest až do západu. Ale potom Perští počechu velmi padati. A vida Darius, že jeho hynú, obráti se a poběže a již bieše zatemněná noc. A potom množstvie vozóv s koňmi utiekáše. A tu přemnohé Perské mordováchu a padáchu perští lidé před vozy jako obilé před srpem, anebo když od mnoho jézdných bude potlačeno a když přijede Darius k řece Graucum, naleze ji zamrzlú. A jézdní všecko lože té řeky naplnichu a inhed se led prolomi. A což jich bieše, tu ztonuchu. A druzí, nemohúce přejeti řeky, od nepřátel, jenž je stíháchu, tu biechu zhubeni. A v tom zajisté pobití sešlo jest lidu perského tři sta tisícóv kromě těch, kteréžto hlubokost té vody jest ztopila.
Kapitola LIII.
Utiekaje Dariáš před mocí Alexandrovú, vjel jest do města řečeného Susis. A všed na sieň svú, pade na svú tvář a náramně vzdychaje a pláče mluvieše: Běda mně, nebožtíčku, neb nebeský hněv a zámutek mě jest potlačil, neb já, jenž biech až k hvězdám pozdvižen, již sem až na zemi biedně svržen. Jižť jest poběhlým a poddaným učiněn Darius, kterýžto všecky bydlejície na vschod slunce v svú službu bieše obrátil. Ale by známo bylo biednému člověku, co se jemu má přihoditi potomně, na to by i u přítomném času zpomínal, neb okamženie aneb jednoho dne času přijde, kterýžto až do oblakóv pokorných pozdvihne a povýšené až do hlubokosti temnosti stlačuje a pohřižuje. A řka to, i psa list Alexandrovi králi v tato slova:
Kapitola LIIII.
Panovateli mému Alexandrovi Macedonskému Darius, král perský, vzkazuje radost. Tak veliká jest múdrost, jenž váš úmysl plodí a zpravuje,
