nemožéchu, neb bieše širokost té řeky převeliká a bieše plná drakóv a jiných hovad jedovatých. Potom objevše dolejšie strany indiské, vjedechu do kakéhos bahniště suchého, jenž bieše plno trštie. A když skrze ně chtiechu projeti, inhed vyjide hovado veliké podobné k mipotamovi, maje prsi kokodrilové a hřbet jako pila. Ale zuby jeho břidcí jakožto mečové a na chodu bieše lénie jakožto hlemýžď. A to hovado dva rytieře jest zahubilo, jehožto nemohúce proklati kopími, kladivy a mlaty je zahubichu železnými.
XC.
Odtad jezdiec čtyřidceti dní, přijeli jsú do posledních lesóv indských a rozbichu tu stany své vedlé potoka Henmar. A v jedenáctú hodinu poče vycházeti veliké množstvie slonóv a řítichu se lítě proti vojsku. A inhed Alexander, vsed na svuoj kóň, poče jeti k nim. A přikáza Macedonským, aby hnali s sebú vepře a po něm jeli proti slonóm. A uzřevše je slonové, chytáchu je pysky svými, aby je lapili. Ale Macedonští, strachem jsúce otrápeni, nesmějiechu proti slonóm jíti, jimžto vece Alexander: Mužie a tovaryšé, neroďte se zamucovati, neb je zaženem kvičením vepřovým. A tak když uslyšechu slonové kvičenie a zvuk trubačóv, inhed běžechu před nimi, ale Macedonští, postíhajíc je, střéléchu je a lučáky je raniechu. A zbichu jich množstvie a zedřechu je a zuby pobrachu.
Kapitola XCI.
Jiný den pohnuv vojskem, poče táhnúti přes lesy indiské. I nalezechu ženy, any mají brady až do prsí a hlavy vlnú oděné a život kožemi chlupatými mějiechu oděné, kteréžto honiece Macedonští, několik z nich zabichu, kteréžto uzřev Alexander, přikáza indiským jazykem otázati, čím by se živily. Odpověděchu lovem zvieřecím, lapajíce v lesiech živi jsú.
XCII.
Vyjevše z lesóv v čiré pole, nalezechu jedno miesto,
