Alexander, jel jest inhed k němu a nalezl jeho bliz k smrti táhnúti. I poče hořce plakati. Ale vzhled naň král Filip, vece jemu: Jižť vesele umru, nebs ty, zabiv mého vraha, ostrú jsi vzal pomstu mé smrti. A to řka, inhed duši pusti. Ale Alexander plakáše velice smrti jeho a pochova jeho poctivě, jako na krále slušie.
Kapitola XI.
Ten den sedieše král Alexander na stolici králové otce svého jakožto sudie. A svolav množstvie lidu, tak jest mluvil k nim: Mužie macedonští, Trácové a Tesalové anebo Řekové, vzhédněte na Alexandra a vzdálíť se strach od vás, ode všech lidí barbarských, ale, Řekové, chválú svého oděnie budete chváleni. Nemá li kto z vás oděnie, vezmi s mé sieni a připrav se k boji. Uslyševše to staří rytieři, odpověděchu řkúce: Králi, mnohoť sme již rytieřstvie vedli s králem Filipem, s tvým otcem, a jižť nemáme síly, abychom mohli snésti práce, kteréž k válkám slušejí, neb náš věk položen jest v starosti. A protož, ráčíš li, zvol sobě jiné, mladé k tomu a nás zbav toho rytieřstvie, jenž jsme dosavad vedli. Odpovědě Alexander a vece starcóm: Vieceť sobě zvolím starých těžkost nežli mladých neopatrnú rychlost, neb často mladí, v svú mladost úfajíce, smrt trpie, ale staří všecko činie s radú váhajíce. A když on to vece, všickni jednostajně chváléchu jeho múdrost a povolili jsú řeči jeho.
Kapitola XII.
Po několiko dnech Alexander, sebrav vuojsko a připraviv množstvie oděnie, poče na bárkách plúti do vlaské země. A přibrav se do Kalcedonie i dobýváše jie. Ale Kalcedonští, všedše na zdi městské, silně se jemu protivichu, jimžto vece Alexander: Praviť vám, Kalcedonští, anebo se mužsky braňte, anebo se poddajte moci těch, jenž vás dobývají, a protoť já Kalcedonie dobudu. A odtad plul jest po moři a přibra se do vlaské
